Pokud se začteme do některého z přehledů českých národních dějin, získáme záhy pocit, že vlastně čteme historii Prahy. Morava většinou vykoukne jen na začátku vyprávění, kdy byla ještě „Velká“ a pak jako by nebyla. Jedním z počinů, které měly tento stav změnit, byl velkolepý projekt s názvem Moravský diplomatář, který vycházel mezi léty 1836 a 1903. Jde o svod moravských pramenů - historických dokumentů v plném znění, které jsou díky tomu přístupné každému čtenáři. Autorem prvních 4 dílů byl Antonín Boček, který neúnavně objížděl moravské archivy a hledal historické dokumenty a ty pak opisoval (někdy si je bez ptaní odnesl). Bohužel se později ukázalo, že ne vždy postupoval dobrou vědeckou metodou a množství nesrovnalostí vedlo k tomu, že hned několik Bočkových následovníků obvinilo Bočka z falšování dokumentů. Docent Šebánek učí pomocné vědy historické a tak se rozhodl Bočkův odkaz prozkoumat. Potřebuje pomoct, protože o falšování neexistují přímé důkazy.