stories

Mapa

Další trasy v okolí

opowieści

Popis trasy

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

El mapa

Las historias

SP logo 1.svg

Trasa Skrytých příběhů

bystrzyca_klodzka_001.jpg

bystrzyca_klodzka_001_cam.png

cover_bystrzyca_klodzka_001.jpg

Trasa vede samotný centrem města, od vlakového nádraží do parku u bývalých městských hradeb a následně ke kostelu, na hlavní náměstí k Vodní bráně a následně na na náměstí Malá rynek k Muzeu filumenie.

Helena Getterová chce vytvořit muzeum, jaké jinde nemají, a potřebuje pro to zapálit město.

Historička Helena Getterová, která po válce musela opustit svůj domov v Litvě, přijela do Bystrzyce Kłodzké, města plného nových obyvatel, kteří sem přišli po odsunu neměckých obyvatel. Helena rychle objevila místní specialitu: Od 19. století se tu vyrábějí sirky. Právě tato tradice dala základ místní továrně na zápalky a mohla by místní lidi spojit a posílit jejich sebevědomí a napojení na region. 
S tvojí pomocí Helena dostala skvělý nápad: založit Muzeum filumenie (sběratelství zápalek)! Protože takový úkol nezvládne jeden člověk, přesvědčila nejdříve sousedy a dobrovolníky z továrny. Podařilo se jí překonat pochybovače, kteří nevěřili, že „ty malé krabičky za muzeum stojí“. V roce 1964 Helena otevřela jedinečné muzeum, jehož se stala první ředitelkou. Díky jejímu nadšení a úsilí získala Bystrzyca atrakci, která láká filumenisty a turisty z celé Evropy. Její odkaz pokračuje dodnes.

bystrzyca_klodzka_001_map.png

bystrzyca_klodzka_001_cs_01.mp3

Helena Getterová (1945): Jmenuji se Helena Getterová a moc ráda tě potkávám, protože stojím tady, v pro mě neznámém městě, s kufrem v ruce a s hlavou plnou otázek. Přijela jsem z Litvy. Mou vlast totiž teď po skončení světové války zabral Sovětský svaz. Já jsem přijela, stejně jako stovky jiných, abychom tenhle region dosídlili poté, co odsud odsunuli původní německé obyvatele. Noví lidé z různých koutů Polska tu teď hledají svůj nový domov. Ale nikdo tu nemá rodinné vazby a vzpomínky. Chtěla bych pomoct tomu, abychom si všichni vytvořili k tomuhle kraji vztah. Jenže jak to udělat? Kde začít? Pomohou příběhy německých obyvatel, kteří tu už nejsou? Pomohou příběhy domů? O čem bychom si měli vyprávět? Pojď se mnou a pomoz mi poznat, co je pro naše spojení s novými domovy nejdůležitější.

Noví lidé

bystrzyca_klodzka_001_cs_02.mp3

Helena Getterová (1945): Víš, co mě tu udeřilo do nosu hned první den? Vůně dřeva a taky vůně, kterou cítíš, když dohoří zápalka. Tohle je město sirek. Tady jsou zápalky kus místní hrdosti. Funguje tu jedna z největších továren na zápalky v Polsku a tradice jejich výroby tu trvá už skoro sto let od dob, kdy se zápalky vyráběly v malých dílničkách roztroušených po zdejších domcích. Čím víc se rozhlížím, tím víc chápu, že právě výroba zápalek může městu plnému nových obyvatel dodat sebevědomí. A znáš vůbec slovo filumenie? To je zájem o zápalky, krabičky, nálepky, etikety i všechno, co se sirkami souvisí. Někdo sbírá známky, jiný mince, a filumenista sbírá věci kolem zápalek. Napadá mě odvážná věc: co kdyby tu pořádali srazy a burzy filumenistů? 

Město sirek

bystrzyca_klodzka_001_cs_03.mp3

Helena Getterová (1963): Sedím nad poznámkami a čím víc čtu o zápalkách, tím víc mě to fascinuje. Vypadají prostě, ale jejich výroba je chytrá a zápalky prošly celou řadou vylepšení. Dřív bývaly zápalky nebezpečné. Obsahovaly bílý fosfor, který byl jedovatý. Dělníci často onemocněli, měli bolavé čelisti, někdy i umírali. Až později přišel švédský chemik Lundström a vymyslel bezpečné zápalky. Místo bílého použil červený fosfor. Navíc se fosfor přemístil z hlavičky na škrtátko a sirka se zapálí teprve tehdy, když obě části spolupracují. To mimo jiné pomohlo k tomu, že se již zápalky nemohou samy vznítit. Proto se sirkám začalo říkat Safety Matches [sejfty mečis], bezpečné zápalky. To je vlastně malý technický div. Dochází mi, že udělat muzeum, byť je o takové titěrné věci jako je krabička zápalek, je nad moje síly. To není práce pro jednoho člověka. Jak to mám udělat, aby se ten velký úkol vůbec dal zvládnout?

Pomocníci

bystrzyca_klodzka_001_cs_04.mp3

Helena Getterová (1945): Dnes jsem mluvila s místními. Někteří říkali: „A kdo by dneska chodil koukat na staré zápalky?“ Ale já jim říkám – to přece nejsou obyčejné krabičky, to jsou malé skříňky na vzpomínky. Každý si někdy něco schovával do krabičky od sirek, nebo ne? Každý plamínek sirky zapálil nějaký příběh, dědovu dýmku, svíčku na chalupě, oheň na táboře nebo kamna v sychravém dni. Tahle chvilková světýlka nás spojují – ať jsme Bystrzyce, Vratislavi, z Německa, Polska, nebo z Čech. Pro nás v Bystrzyci je to ještě silnější, protože u nás ty plamínky vznikají. A zápalky pro nás nejsou maličkost. Znamenají továrnu, dovednost lidí, zaměstnání, každodennost, která držela město pohromadě. Uf, trochu jsem se rozohnila, co? Přemýšlím nahlas, jak přesvědčit ty, kdo o muzeu pochybují. Pomoz mi: co říct člověku, který tvrdí, že staré krabičky od zápalek za muzeum nestojí?

Pochybnosti

bystrzyca_klodzka_001_cs_05.mp3

Helena Getterová (1964): Podívej! Právě jsme otevřeli naše Muzeum filumenie, Muzeum Filumenistyczne. Všude svítí vitríny, krabičky seřazené podle let... vůně starého dřeva se mísí s novotou nábytku. Lidé přicházejí, ukazují si navzájem barevné malé krabičky… a koukni, usmívají se! Musím se přiznat, mám velkou radost, a bez tvých rad by se to nepovedlo. Děkuju! Ale víš co, teď to teprve začíná. Potřebujeme výstavy, průvodce, oslovit školy a rodiče, aby sem přivedli své děti. Tolik nápadů mi poletuje hlavou jako když rozškrtneš sirku… Jestli má být muzeum opravdu živé, potřebuje pevné vedení. Musíme najít dobrého ředitele. Takového, co bude pro tohle muzeum dýchat. Pomůžeš mi znovu?

Ředitel

bystrzyca_klodzka_001_cs_06.mp3

Helena Getterová (1972): Stojím tu v hlavním sále muzea a dívám se na ty vitríny. Už je to devět let, co jsme to muzeum otevřeli. Děti sem chodí, malují zápalkové etikety, poslouchají příběhy dělníků z továrny na zápalky – svých otců a dědečků. Cítím, že moje práce měla velký smysl. Ale jsem už unavená. Měla bych odejít do důchodu a nechat to tu někomu, kdo je v plné síle a chuti. Určitě by to tu ještě vylepšil, co myslíš? Co mám  udělat?

Pokračovatel

<p>Trasa byla financována z projektu Příběhy našich hranic (Registrační číslo projektu: G.019.02.0056), z programu EU - Interreg</p>

Jiskry hrdosti

Rok 1964

Popis trasy

Financování trasy

Jiskry hrdosti