stories

Mapa

Další trasy v okolí

opowieści

Popis trasy

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

El mapa

Las historias

SP logo 1.svg

Trasa Skrytých příběhů

tunov_003.jpg

tunov_003_cam.png

cover_tunov_003.jpg

Trasa vede od autobusového nádraží v Turnově, spodním centrem města k židovskému hřbitovu a končí na vyhlídkovém místě Výšinka.

Pomůžeš dvěma stovkám válečných uprchlíků z Haliče najít nový domov v Turnově?

Turnovští Židé a Židovky tvořili v 19. století významnou obec o 400 osobách. Komunita byla známá svými kartounkami – továrnami na potištěný textil. Na začátku 20. století je ale všechno trochu jinak. Pokrok jde dál, průmyslová výroba se přesouvá do Liberce i Jablonce a lidé Turnov opouštějí. Do 20. století Turnov vstupuje s židovskou komunitou, které tvoří už pouhá stovka místních.
Se začátkem první světové války však do celé země proudí židovští uprchlíci z Haliče. Do Turnova tak přibude 200 nových sousedů sousedek. Je to humanitární krize, na kterou nikdo není připravený. Do jejího řešení se pustí místní židovská obec, přestože uprchlíci z východu jsou pro ně stejně cizí, jako pro turnovské obyvatele křesťanského vyznání. Utečenci se liší jazykem, ustrojením i svými zvyky. To však neznamená, že mají zůstat bez pomoci.
Klíčovou roli sehraje právě rodina Segerových, ze které pocházejí dva meziváleční předsedové židovské obce: Hugo a Theodor. Jeden pečoval o uprchlíky z Haliče a druhý pak dostal na starost rodiny, které opustily zabrané pohraničí v roce 1938.

tunov_003_map.png

tunov_003_cs_01.mp3

Kamila Segerová (1904): Byla jsem na kávě u Huga s Hedvi - u švagrových. Jsou zlatí, ale hrozní maloměšťáci. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší sednout na vlak a začít jinde, odznova… Turnov je totiž zamrzlý v čase. Jistě, chystá se elektrické pouliční osvětlení, ale to je jen takové pozlátko. Jinak se dějiny Turnovu vyhýbají. Spousta židovských sousedů to s Turnovem už vzdala. Epštajnovi odjeli do Liberce, Dubský do Jablonce, mladý Leo Weil do Ameriky. Chápu, že starý slepý doktor Reiner už zde chce dožít, ale svou švagrovou Hedviku nechápu. Prý by Turnov nevyměnila za nic na světě. (ironicky) To já bych se mohla stěhovat třeba zítra! Ale můj muž Theodor o tom nechce slyšet. Teď navíc kandiduje na předsedu židovské obce. Tak snad až náš syn Ervín bude starší…

Ospalý dýchánek

tunov_003_cs_02.mp3

Kamila Segerová (1914): „Zdravíčko a pěkný šábes, paní předsedová!“ halekala na mě stará Podvincová, když jsem jela kolem na bicyklu. Turnováci si na mě a na můj bicykl ukazují, ale jednoho dne bude Turnov a okolí samý cyklista, uvidíš. V době, co jsme se neviděli, manžela Theodora zvolili předsedou židovské obce. Je v podstatě starosta pro tu stovku Židů v Turnově. Ale považte, v jaké době! Válčí se v Srbsku, ve Francii, ale i u nás! Ruský car vtrhnul na Halič – to je taková chudá oblast na východě Rakouska-Uherska. Vidíte a já si stěžovala, že v Turnově je málo vzruchu. Ale teď? Jsem ráda, že tu máme klid a nemusíme utíkat před ruskými vojáky jako Haličští. Doktor Reiner odkázal židovským chudým našeho města docela slušný odnos, ale já se bojím se, že to nebude stačit. Myslíš, že sem přijdou uprchlíci z Haliče?

Kam se vrtnou?

tunov_003_cs_03.mp3

Kamila Segerová (1914): Tak jsem měla s manželem první válečnou poradu. Co se stal předsedou obce, tak je samé „Uvážím to,“ (blahosklonně) anebo „Poradím se s příslušnými orgány,“ (diplomaticky) – tak mu povídám: „Theodore, takhle to dál nejde. Byl jsi předseda židovské obce Turnov. Byl! Ale teď už nemáš ve městě jenom sto Židů a Židovek. Teď máš navrch další dvě stě židovských uprchlíků z Haliče. A to jsou taky tvoji lidi, ať chceš nebo nechceš.“ Chápete to? Do Turnova přibyly dvě stovky haličských Židů, co prchli před válkou. Je potřeba je zaopatřit, sehnat jim bydlení, práci, vyřídit lékaře, školy… Theodor to všechno nemůže zvládnout sám. Stát uprchlíkům vyplácí 70 haléřů podpory, ale oni ani nevědí, kam si pro ni dojít a když náhodou trefí správný úřad, tak se nedomluví. Musím rychle vymyslet, co s tím. Jinak z toho bude děsivý průšvih…

Židovská čtvrť trojčí

tunov_003_cs_04.mp3

Kamila Segerová (1914): Tak naše ospalá židovská čtvrť je teď plná života. Ale na první pohled každý vidí, že ulice neplní ani tak místní Židé, jako ti uprchlíci z Haliče. Mluví směsicí polštiny a středověké němčiny, občas k tomu přimíchají nějaké hebrejské slůvko a říkají tomu „jidiš“, tedy „mluvit po židovsku“. To mě až urazilo. Nemluvě o té haličské garderóbě – příšerně staromódní, venkovské oblečení. Sousedé se za ně až hanbí. Jenže to ničemu neprospěje. Musíme dostat jejich děti do škol, abychom je trochu naučili modernímu životu. Jenže polovina Haličských nemá žádné doklady a úřady chtějí řádné c. k. rakouské lejstro, kdo je kdo, kde končí jedna rodina a kde začíná druhá. Bez toho prý děti do školy nezapíší. Tak nevím. Co s tím?

Jako z jiného kmene

tunov_003_cs_05.mp3

Mazl tov! Hodně štěstí novomanželům! Máme v židovské čtvrti veselo. Aby měli naši noví haličští sousedé všecky papíry v pořádku, muselo se vystrojit pár svateb. Oni ti ženiši a nevěsty spolu mnohdy už žili drahně dlouho, třebas i s chumlem dětí. Ale oficiální oddací list neměli, tak se po svatbě haličské holt udělala ještě jedna veselka turnovská. Nejprve jsem myslela, že to odbudeme jenom tak naoko. Ale Halič, to je jedna velká ves – a venkovská svatba, to je velká věc. Takže na celou ulici vyhrává uprchlická kapela ty své východní rejdováky…  No, povím vám, zrovna vídeňský valčík to není, a do toho se točí jeden svatební průvod za druhým. I tři svatby denně! No, měšťané turnovští to nejdřív měli za atrakci, ale nakonec se i k těm lidovým tancům s chutí přidali. Ale velká exotika to je, a to pro křesťany, ale i pro nás místní Židy, ne že ne!

Ve víru tance

tunov_003_cs_06.mp3

Je to s těmi haličskými uprchlíky fuška, ale musí to být. Teď už mají všichni doklady podle požadavků našich úřadů a děti konečně nastoupily do školy. A dějí se věci! Už to není žádné mumlavé „šolem alejchem“, ale způsobné „Krásného dne přejeme“, kterým na ulici zdraví haličská omladina. Dospělým přerozdělujeme podporu, ale hlavně pomáháme hledat práci - bez ní by nevyžili. Někdy je to těžké pořízení, ale z těch svých haličských gruntů jsou zvyklí pracovat. Sedla jsem na kolo, že se sjedu zeptat ještě tuhle u Shořalých ve mlýně. Ona, dnes je to tedy hlavně vodní elektrárna. Ale jmenuje se to tu pořád podle rodiny Shořalých, která sama musela v 16. století uprchnout a začít odznovu v zahraničí. Nebyli to Židé, ale evangelíci. Myslíš, že dnešní majitelé pomohou?

Proud pokroku

tunov_003_cs_07.mp3

Kamila Segerová (1918): Dvacátéhoosmého října 1918. Na mé šestačtyřicáté narozeniny se narodila Československá republika. V ulicích celého města se slavilo. Ale ty divoké skřípavé housle a haličské dupavé tančení v kruhu už slyšet nebylo. I tak jsme to užili. Můj Theodor si připnul metál, který dostal za vzornou péči o uprchlíky. “Zvládli jsme to”, pošeptal mi, když řečnil starosta o náročných časech. Vzpomněla jsem si na den, kdy haličští před čtyřmi léty přijížděli. Uvařila jsem várnici s čajem. Pak jsme ji museli vylít. Haličští ho nepili, prý “kdoví, jestli je košér!” Hleděli na nás s nedůvěrou. Nevěřili nám, že jsme taky Židé - s tou naší českou módou a městskými způsoby. Musím myslet na 11 haličských stařečků, co jsme zde pochovali. A na mladého Roberta Nováka, židovského Turnováka, který padl na frontě. Chci, aby Theodor předsednictví židovské obce předal dál. Jenže on prý nemá komu.

Chvíle spočinutí

tunov_003_cs_08.mp3

Kamila Segerová (1938): Čas nás nešetří. Kdo by to byl řekl! Už je to dvacet let, co nás haličští opustili. Máme podzim 1938, já slavím další narozeniny - šestašedesáté. A naše republika přišla o pohraničí. Zabrali ho nacisté. Zase se nebojuje přímo u nás, ale dějiny přesto Turnovem kráčí. A nejen dějiny. Máme nové židovské uprchlíky, utečence ze severu. Z vlastní země! Tedy už ne, dnes už vlastně z cizí země, ze Sudet. Z Liberce se museli vrátit Epštajnovi, Dubský z Jablonce, a mnoho dalších, židovských i jen česky mluvících rodin. A Turnov zase nemá klidu. Tuhle uprchlickou krizi ale už s Theodorem na bedrech nemáme, předsedou židovské obce je teď Hugo, můj švagr. Určitě to zvládne, ale stejně přemýšlím, jakou mu ještě dát radu.

Neohlášená návštěva

Rok 1904

Popis trasy

Neohlášená návštěva