El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

brno_o11.jpg

brno_o11_cam.png

cover_brno_o11.jpg

Trasa se proplétá ulicemi městské části Brno Řečkovice. Začíná u hřbitova a pak tě provede všemi místy, které jsou spojeny s pobytem výsadku Silver B v roce 1942 a 1943. 

Rotný J. Zemek a četař V. Škacha z výsadku Silver B se potřebují ukrýt před nacistickou policií.

Paradesantní výsadek Silver B, tvořený rotným Janem Zemkem a četařem Vladimírem Škachou, seskočil nad protektorátem v noci 29. prosince 1941. Jejich mise byla od počátku poznamenána nepřízní osudu: všechny kontaktní adresy obdržené od velitelství v Londýně selhaly nebo byly kompromitovány. Výsadkáři se tak ocitli v extrémně nebezpečné situaci bez adekvátního vybavení a zimního oblečení.
V zoufalé snaze přežít porušili přísná pravidla konspirace a obrátili se na své příbuzné v Brně-Řečkovicích. Během let 1942 a 1943 se tak díky odvaze místních vlastenců – hostinského Recha, rodiny Bohatcových či zedníka Cupáka – postupně skrývali na řadě provizorních míst. I přes snahu zprovoznit vysílačku a navázat spojení se zahraničním odbojem zůstali v odstřižení. Jejich situaci dále zkomplikoval prudký nárůst nacistického teroru po atentátu na Reinharda Heydricha.
Situace se vyhrotila, když Gestapo v důsledku zatčení členů odboje a mučení Karla Gromeše znovu otevřelo případ a začalo vyšetřovat jejich pomocníky. Zemek a Škacha museli čelit neustálému tlaku a zátahům. Nakonec byli po prozrazení nuceni Brno opustit a hledat azyl v Moravské Ostravě u Karly Jandové. Jejich příběh je svědectvím o mimořádné odvaze parašutistů i jejich statečných českých spolupracovníků, kteří riskovali životy v boji proti nacistické okupaci.

brno_o11_map.png

brno_o11_cs_01.mp3

Vladimír Škacha (1941): Zdravím! Někoho jako jsi ty, bych tu uprostřed prosincové noci nečekal. Já jsem četař Vladimír Škacha a támhle jde rotný Honza Zemek. Jsme z paradesantního výsadku vyslaného z Anglie, který má označení Silver B. Letěli jsme stejným letadlem jako výsadek Anthropoid a Silver A.  Ani nevím, proč ti to všechno říkám. Nějak cítím, že ti mohu věřit. Kruci! Podrž mi tyhle špagáty, ať je vítr nezamotává do větví. Já musím vylézt na strom a sundat ten padák dříve, než si nás někdo všimne. (trochu z dálky) Ztraceně! Nejde to sundat! Zatáhni za to! Víc! Jdi dál od stromu! Honzo, tahej za tuhle část! … Tohle je k ničemu!

Zamotaný padák

brno_o11_cs_02.mp3

Vladimír Škacha (1941): Tak jsme šli do vesnice a u prvního domu jsme zariskovali a řekli si o pomoc. Nějaký František Chvojka. Nedal jinak, než půjde do lesa s námi. Kvůli tomu zatracenýmu padáku, jsme museli porazit strom. Všechny naše věci jsme pak ukryli u pana Chvojky. Tím jsme ale asi vyčerpali svou dávku štěstí. Chvojka nám prozradil, že jsme 40 kilometrů od plánovaného místa seskoku, kousek od Přelouče. Došli jsme do Hlinska na nádraží a přesunuli se vlakem do Svratouchu. Jenže na adrese, kterou jsme dostali od velitelství v Anglii, už dva roky kontaktní osoba, pan Kostelecký, nebydlí. Přesunovali jsme se zasněženou krajinou, víc a víc promrzlí a… abych to zkrátil: z pěti kontaktních adres nezafungovala ani jedna. Když nebyli přestěhovaní nebo zatčení, byli všichni totálně vystrašení. Chápu je. Za přechovávání výsadkáře hrozí poprava pro celou rodinu. Ale, co teď máme udělat? Je prosinec. Mrzne. Nemůžeme bez zimního oblečení a vybavení zůstat v lese.

Ne, zdá se, že jen odhaduješ. Naštěstí i bez tebe došlo parašutistům, že jim dochází čas. Rozhodli se riskovat a obrátit se na své příbuzné, ačkoliv to instrukce velení zapovídají.

Nefunkční kontakty

brno_o11_cs_03.mp3

Vladimír Škacha (1941): Tak jsme to udělali. Rozhodli jsme se postupovat proti pravidlům konspirace a požádat o pomoc příbuzné. Přijeli jsme do Řečkovic, kde bydlí Zemkova sestra s rodinou. Jenže na Nordgasse 67 jsme zastihli jen děti. Manželé Kozákovi jsou v hostinci U Rechů. Pochopitelně, vždyť je Silvestr. Zemek se bojí, že ho tu někdo pozná, a tak zůstal v úkrytu a poslal do hostince mě. Jenže, když už jsem se doptal, kdo je Václav Kozák a vysvětlil jsem, kdo jsem, Kozák se otočil na patě a se slovy “ten Honza se úplně zbláznil” zmizel zpátky v lokále. Hele, už jde. Sakra, někoho vede s sebou. Snad mě neudal. (k příchozím) Dobrý večer. Vy jste hostinský, pan Rech? Těší mě. No, já chápu, že mají Kozákovi děti a že se bojí, ale my potřebujeme pomoc. Pane Rechu, nechte nás u sebe. Prosím.

Ne, něco bylo špatně. To slovo bylo “útulek”. Naštěstí i bez tebe se hostinský Rech nad výsadkáři smiloval a řekl, že je ukryje ve svém domě.

Hostinský Rech

brno_o11_cs_04.mp3

Vladimír Škacha (1942): Hostinský Jindra Rech nás u sebe nechal. Jenže po měsíci prohlásil, že se musíme přemístit. Jeli jsme proto do Chrudimi, abychom kontaktovali někoho, kdo by nás propojil s Londýnským velením, nebo nám poskytl jiný úkryt, ale chrudimský kontakt byl zatčen nacistickou tajnou policií. Šli jsme pěšky do Kynšperku za mojí tetou Rozálií, pak do Poličky, ale nikde nás nechtějí. Bojí se. Po návratu se Rech nechal přemluvit a souhlasil, abychom ještě zůstali u něj. Jenže položil otázky, které nás rozežírají už měsíc: Co je náš plán a co je náš úkol? Vysílačka se při shozu poškodila, kontaktní osoby, které měly pomoci k napojení na odboj, jsou mrtvé nebo zatčené. Nemáme náhradní díly na vysílačku, ani žádné výbušniny, prostě nic, co by nám dalo možnost nacistům nějak uškodit. Jak máme Rechovi, nebo jiným odůvodnit, proč nás mají podporovat? 

Mise

brno_o11_cs_05.mp3

Vladimír Škacha (1942): Jel jsem do Poličky a pak k našemu prvnímu kontaktu, panu Chvojkovi, pro vysílačku, kterou jsme u něj ukryli. Bylo to opravdu napínavé. Na Chvojkům statek jsem musel jet taxíkem a pak jsem vezl kufr s vysílačkou vlakem do Brna a trnul, že přijde nějaká kontrola. Bohužel elektrikář, kterého našel hostinský Rechl, konstatoval, že ani po jeho pokusu o opravu není vysílačka schopná vysílat. Rech nás u sebe už nechce a tak Zemkův švagr Kozák oslovil dalšího dobrého vlastence, tajemníka městského úřadu v Řečkovicích Antonína Bohatce. Jenže u Bohatců žijí i jejich rodiče a ti rozhodně, rozhodně odmítají, abychom se ukryli u nich. Lidé v tady protektorátu nechtějí riskovat životy a Londýn na nás kašle.

Ne, byla to Rozálie. Naštěstí se i bez tebe podařilo paní Bohatcovou obměkčit a tak se výsadek Silver B nastěhuje k Bohatcům.

Potřeba dalšího úkrytu

brno_o11_cs_06.mp3

Vladimír Škacha (1942): Nastěhovali jsme se k Bohatcům do čísla 11, ale nebude to na dlouho. Dnes tu byl Zemkův švagr Vašek Kozák, se zprávou, že se u něj doma zastavil desátník aspirant Antonín Zapletal. Výsadkář, který byl součástí výsadku Bivouac a operoval ve Zlíně. Prý nám vzkazuje slovo “džigit”. Tak je na Kavkaze označován obratný jezdec na koni. Co tím asi myslel? Džigitovka se říká akrobacii na koni. Mám pocit, že nás chce varovat. Myslím, že je mu gestapo v patách. Domluvili jsme se, Zemek a já, že se s ním sejdu já. Schůzka bude mimo Řečkovice, aby byl prostor setřást případné sledování. Půjdeš se mnou?

Podivný vzkaz

brno_o11_cs_07.mp3

Vladimír Škacha (1942): Gabčík s Kubišem z výsadku Anthropoid uspěli. Zaútočili na říšského protektora Heidricha a vážně ho zranili. Němci vyhlásili výjimečný stav v celém protektorátu. Gestapo a protektorátní policie dělá razie všude, kde je jen napadne. I tady v Řečkovicích teď pěkně rušno. Všude samé uniformy. Probíhá tu gigantický zátah a to pro mě nemůže skončit dobře. Mám zalézt do sklepa, do skříně nebo na půdu? Poraď, co mám dělat!

Ne, špatně. Je třeba zakódovaná písmena číst pozpátku a vyjde “LES”. Naštěstí oba výsadkáři prchli do lesa nad Řečkovicemi a zde přečkali celou domovní prohlídku nepovšimnutí. Měli zatraceně velké štěstí.

Zátah

brno_o11_cs_08.mp3

Vladimír Škacha (1942): Staří Bohatcovi poslouchají protektorátní rozhlas a jsou totálně vyděšení. Poté, co SS-Obergruppenführer Heidrich zemřel, nacisté běsní. V rozhlase každý den čtou dlouhé seznamy popravených lidí. Stačí jen projevit souhlas s útokem, nemusíte ani schovávat parašutistu. Bohatcovic rodiče jsou nyní neústupní. Chtějí, abychom odešli. Bohatec nám představil zednického mistra Antonína Cupáka a ten nám nabídl dočasný úkryt pod střechou jeho kůlny na dvoře. Nezbývá než se přesunout do prostoru, kde se nedá ani postavit. Teď v červnu je tam šílený vedro. Navíc nemůžeme chodit ven, protože o našem pobytu nesmí vědět ani Cupákova žena, ani jeho děti. Tohle je k zbláznění. Jen tak tak tu přežíváme a přitom nemáme žádný bojový úkol.

Kůlna

brno_o11_cs_09.mp3

Vladimír Škacha (1942): Honza Zemek se přesunul k sestře paní Bohatcové do Židenic a já zůstávám u Bohatců. Ti se stěhují do domu vdovy paní Růžičkové na Sibiřskou 17 a já teď budu hrát, že jsem jejich synovec. Snad není paní Růžičková moc všetečná. Dneska jsme s Tondou Cupákem řešili náš plán. Ano, po týdnech bez jasné mise jsme se rozhodli, že spolu s lidmi, kteří nám zde pomáhají, vytvoříme ozbrojenou odbojovou skupinu. Na dvoře Cupákova domu jsme vybudovali skrýš na zbraně. Kromě naší vysílačky jsou tam dvě pistole, ale i dva kulomety. To je samozřejmě jen začátek. Připravujeme se na povstání proti nacistickým okupantům. Moment. Něco se děje, paní Bohatcová pláče. Co se stalo, paní Bohatcová? Váš muž se nevrátil domů? Myslíte, že ho zatkli? To by snad přišli sem, ne?

Ne, věta převedená do záporu měla znít “Já se tam nevrátím”. Vladimír si naštěstí sám uvědomil, že by měl být připraven na nejhorší: že pan Bohatec byl zatčen Gestapem a mučení nezvládne a bude mluvit. (Antonín Bohatec skutečně při výsleších potvrdí, že u sebe doma ukrývá výsadkáře, ale pak se v cele radši oběsí.)

Otevřený případ

brno_o11_cs_10.mp3

Vladimír Škacha (1942): A sakra, sakra! Vidíš ty chlapy v dlouhých kožených kabátech. To je gestapo! … Ne, nesmíme panikařit! Jdeme, normálně jdeme dál. Žádný prudký pohyby, žádný zpomalování, žádný otáčení… jsme bezúhonní občané… Musíme vejít do domu a varovat Toničku Bohatcovou a Alžbětu Sommerovou, židovku, která se v domě ukrývá s námi. Jdeme po schůdkách ke dveřím domu, jako by se nic nedělo. Otevíráme. Neohlížej se! Cože? Jdou sem a chtějí nás zastavit. Rychle dovnitř. Přibouchni dveře. Kde jsou Tonička a Alžběta? Musíme rychle na zadní balkon a přes zadní dvorek pryč. (bušení na dveře) Běžte! Běžte. Než rozkopnou dveře. Všechno tu nechte. Jdeme hned! Župan musí stačit. Není čas se oblékat. Běžte, běžte! (rána) Dveře už povolily! Skočte!

Hrdinové ze Silver B - dospěláci

undefined 1941