El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

ceske_velenice_001.jpg

ceske_velenice_001_cam.png

cover_ceske_velenice_001.jpg

Trasa vede z nádraží České Velenice přes hraniční přechod a přírodní stezku do rakouského města Gmünd, přes náměstí a stezky kolem rybníka k nádraží Gmünd.

Adolf Born ještě neví, že jednou bude znám po celém světě pro své malby a ilustrace. Pomoz mu vytvořit jeho osobitý styl, kterým jednou ožije nesčetně mnoho postaviček jako třeba Mach a Šebestová.

Adolf Born bude jednou znám po celém světě pro své osobité malby a ilustrace. Pomoz mu vytvořit jeho osobitý styl.

Adolf Born byl jedním z nejvýraznějších českých ilustrátorů, grafiků a karikaturistů. Studoval na UMPRUM v Praze a později na Akademii výtvarných umění. Jeho tvorba byla ovlivněna humorem, absurditou a fascinací historickými epochami.
Jeho ilustrace se vyznačují nezaměnitelným stylem – precizní linií, živými barvami a smyslem pro detail. Na svém kontě má Adolf Born více než 250 ilustrovaných knih, dále se spolupodílel na více než 60 animovaných filmech. Mezi nejznámější animované filmy patří seriál Mach a Šebestová. Mezi jeho ilustrovaná díla patří též Robinson Crusoe od Daniela Defoea, povídky Arthura Conana Doyla, Pipi Dlouhá punčocha od Astrid Lindgrenové či Kiplingova Kniha džunglí. Mimo jiné navrhoval i poštovní známky.
Vedle ilustrací tvořil grafiky s motivy exotiky, fantastiky a historie. Byl vášnivým obdivovatelem rakousko-uherské monarchie, což se často odráželo v jeho dílech. Bornův humor a imaginace z něj učinily jednu z nejoriginálnějších postav české výtvarné scény. V roce 2003 získal ocenění Rytíř české kultury.

ceske_velenice_001_map.png

ceske_velenice_001_cs_01.mp3

PŘÍBĚH: Adolf Born (1938, 8 let): Ahoj! Já jsem Adolf Born. Narodil jsem se tady v Českých Velenicích. Teď už bydlím v Chebu, protože tátu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ajznboňáka – převeleli ke dráze tam. Já vlaky a nádraží miluju! Do Velenic jsme přijeli za naší babi, abychom jí pomohli se stěhováním. Chuděra, to už je podruhé, co se musí stěhovat. Za první republiky, po rozpadu monarchie, byla stanovena nová státní hranice a České Velenice se oddělily od rakouského Gmundu; a teď bylo Rakousko zabráno Německem a babi se stěhuje znovu. Já jsem dostal za úkol sbalit všechny knihy, ale zatím tady sedím a knížkama listuju. Nemůžu si pomoct, jsou všechny plné tak krásných obrázků. Třeba tahle, koukni, (čte) Robinson Crusoe… Tak rád bych věděl, o čem je. Ale babička mi domů knihy nikdy nepůjčí. Co kdybych si ji půjčil bez dovolení? Určitě si toho nevšimne.

Robinson Crusoe

ceske_velenice_001_cs_02.mp3

PŘÍBĚH: Adolf Born (prosinec 1938 / 8 let): Tak jsme přijeli za babi na Vánoce, ale je tady pěkně smutno. A hlavně napětí. Pohraniční území, takže i České Velenice, byly po mnichovské dohodě připojeny k Německu a babička se strašně bojí války. Táta se ji snaží uklidnit, ale spíše se s ní hádá. Ach jo, cítím se sám jak Robinson Crusoe. Chtěl bych si hrát s dětmi, ale babička mě nechce pustit ven. Říká, že předtím jsme byli všichni sousedi, ale teď jsme Němci, Rakušáci a Češi a jedni nenávidí druhé. Nechci tu být. Chtěl bych někam daleko. Sednout na vlak a zamávat těmhle starostem.

Mnichovská dohoda

ceske_velenice_001_cs_03.mp3

PŘÍBĚH: Adolf Born (1939 / 9 let): Tak babička měla nakonec pravdu. Začala válka. Hitlerovské Německo napadlo Polsko, to se snažilo bránit a teď jsme ve válce. Budu nějakou dobu tady ve Velenicích s bratrem, aby babička nebyla tak sama. Naše dva bratrance totiž poslali na nucené práce do Reichu, do Německa. Právě jsme se vrátili z nádraží, kde jsme je vyprovázeli. Nejradši bych nastoupil do vlaku s nimi a nevystoupil dříve než ve Francii. Pamatuju si každý detail dnešního dne. Ale tak nějak… jako obrázky, víš? Před nádražím seděli dědečkové, kouřili fajfky, měli takové vysoké klobouky a zpod nohavic jim čouhali podvazky. Bratranec říkal, že matematik ze mě nikdy nebude, ale malováním bych se mohl živit. Ach jo, bude tady bez nich smutno. Babička se zavřela do pokoje a pláče. Kéž bych jí mohl pomoci.

Nucené práce

ceske_velenice_001_cs_04.mp3

PŘÍBĚH: Adolf Born (1940 / 10 let): „Za císaře pána by Velenice byly hranicí hrdosti, ne ostudy!“ To teď babička říká pořád. A taky, že za císaře pána se Žid nemusel bát chodit po ulici a teď… Pak se vždycky rozpláče. Myslím, že má pravdu. Zřídili tady koncentrační tábor pro maďarské Židy. Babička mi po večerech vypráví o nezkrotných Uhrách, o tom, jaký měli Maďaři divoký temperament. Tohle by prý František Josef nikdy nedopustil. Občas je vídáme za ostnatým drátem a já se musím dívat jiným směrem, jak je mi jich líto. Představuji si je na koních, jak ujíždějí zpátky domů v maďarských krojích. Potřebuju myslet na něco jiného. Vždyť jsou tam děti stejně staré jako já! A já jim nemůžu pomoct. Co mám dělat, abych se nezbláznil? Co by udělal Robinson Crusoe?

Ostnatý drát

ceske_velenice_001_cs_05.mp3

PŘÍBĚH: Adolf Born (1942 / 12 let): Ahoj, nediv se, že jsem tak veselý. Babičce přinesl nějaký neznámý muž dopis od mého bratrance. Roky jsme o mým bratrancích neslyšeli, ale teď víme, že jsou oba živí. A představ si, že se jeden z nich zapletl se ženou německého vojáka a bydlí u ní doma. Babička je zoufalá, jestli prý na něj přijdou, hrozí mu kulka.To jsem slyšel za dveřmi, prý to není pro moje uši. Taky se v dopise ptá, jestli už mám holku, že na to mám už věk a že mu ji mám namalovat. To teda prrr, holky mě fakt nezajímají. Soustředím se jen a jen na kreslení. Rozhodl jsem se, že budu ilustrátorem, a až skončí válka, půjdu na výtvarnou školu. Musím si teď vyhranit styl. To se tak říká, víš? Aby každý, kdo se koukne na můj obraz, poznal, že jsem ho maloval já.

Vyhraněný styl

ceske_velenice_001_cs_06.mp3

Adolf Born (1944 / 14 let): Už aby to bylo za námi. Němci ustupují a říká se, že válka brzy skončí. Babička se ale bojí, že do té doby umřeme hlady. Vidím, jak jí ubývají síly a není nic, co by jí zvedlo náladu. Vzpomínám si, jak mě jako malého brávala na poutě a do cirkusu. Jak já to miloval! Oblékli jsme si sváteční šaty a já jen koukal a žasl. Ty barvy! Ta prapodivná zvířata, klauni, chrliči ohně, krotitelé lvů. Babička je celkem přísná žena, ale když jsme vešli do šapitó, rozzářila se jako malá holčička. Pak vymyslela, že spolu pojedeme na Prahy na cirkus Sarrasani, ale přišla válka, všechna zábava pohasla a jak říká, Bůh ví, kde je všem kejklířům konec. Možná, kdybych jí namaloval cirkus Sarrasani, zase by se aspoň na chvíli rozveselila. Ale nemám už žádné barvy ani štětce. Ach jo.

Fascinace cirkusem

ceske_velenice_001_cs_07.mp3

Adolf Born (1945 / 15 let): A je po válce, díkybohu! České Velenice byly bombardovány a já to tu už nepoznávám. Představuju si, jak to tady muselo vypadat za císaře pána. Z babiččina vyprávění bych mohl namalovat celou knížku. Ale na to teď není čas. Lidi vyšli do ulic, pomáhají odklízet trosky a stavět obydlí pro ty, co přišli o střechu nad hlavou. Měl bych jet do Prahy a připravit se na přijímačky na UMPRUM, ale chci pomoci. Tady jsem se narodil a musím se k místním lidem připojit.

Inspirace Adolfa Borna

undefined 1938 -1945