El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

gorzanow_001.jpg

gorzanow_001_cam.png

cover_gorzanow_001.jpg

Trasa vede od nádraží k zámku, pak procházkou zámeckým parkem zpět.

Hrabě Johann Joseph von Herberstein ztratil svou milovanou ženu a teď hledá nový smysl života. Pomůžeš mu?

Po přijetí Karla von Hoilte do funkce ředitele se divadlo na zámku Gorzanow stalo skutečným kulturním střediskem regionu. Pod jeho vedením se rozšířil repertoár o moderní hry a operní představení, která přitahovala šlechtu i měšťany z širokého okolí. Divadelní sál byl vybaven novými dekoracemi a technickými prvky, čímž se přiblížil soudobým evropským scénám.
Po smrti hraběte, jenž byl hlavním mecenášem, však začal rychlý úpadek. Finanční prostředky se rozplynuly, herecký soubor se rozpadl a slavné představení vystřídalo ticho prázdných sálů. Zámek postupně chátral, jeho kdysi slavné divadlo upadlo v zapomnění a sloužilo už jen jako připomínka někdejší slávy, která se nikdy zcela nevrátila.

gorzanow_001_map.png

gorzanow_001_cs_01.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1815): Má láska mě opustila. Jsem hrabě Johann Joseph von Herberstein a před několika dny jsem k svému titulu dostal nový - vdovec. Po smrti mé ženy Anny, můj život ztratil smysl. Co mám dělat? Mám se plahočit po chodbách svého štýrského panství a pomalu stárnout? Nic pořádného po mně nezůstane. Ale i to je mi v tuto chvíli jedno. Kéž bych tak spatřil světlo na konci temného tunelu svého bídného žití.

Životní ztráta

gorzanow_001_cs_02.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1815): Skoro bych zapomněl, že jsem po svém otci před několika lety zdědil zámek v Gorzánově. Teď mi přišel dopis, že musím přijet. Prý dřív než se stane tragédie. Jako by snad existovala větší tragédie než ztráta milované osoby. Ale budiž, jsem tady. Tak co se tu děje tak strašného? Že zámek potřebuje opravy, jinak spadne? To jste mi nemohli napsat v dopise? Ať si klidně spadne. Mně už je všechno jedno. A i kdyby nebylo, už tady u vstupní brány vidím, že na opravy tak velkého baráku nemám peníze!

Je to na spadnutí

gorzanow_001_cs_03.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1815): Nikdy jsem neviděl takovou nádheru! Jako by mě sem poslala moje drahá Anička. Divadelní sál Carla Luraga a jeho školy je ten nejmagičtější prostor v jakém jsem kdy stál. Cítíš to kouzlo? Jakoby ten prostor stále nesl mihotající se světla svíček. Jakoby bylo vidět jejich odrazy v zrcadlech v hledišti! A ty zlaté štuky a ornamentální výzdoba nad jevištěm. A ti buclatí andělíčci všude. (zvolá/ s echem)„Ó múzy, dcery Dia, slyšte mou píseň, znovu oživte vzpomínky na staré časy!“ Ach, a ta akustika! Já se snad zblázním radostí! Asi jsem ti neřekl, že divadlo miluji, viď? Znovu jsem našel důvod proč žít! Na opravu celého zámku finance nemám, ale divadlo padnout nenechám! Všechny své peníze dám na opravu tohoto svatostánku múz.

Světský svatostánek

gorzanow_001_cs_04.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1817): Ach, příteli, ani nevíš, jak jsem ti zavázán. Můj život je naplněn divadlem, hudbou, literaturou a také každodenním setkáváním s lidmi, kteří mají stejné zájmy jako já. Přímo na zámku žijí umělci a Gorzánov se stal kulturním centrem. Kromě místních obyvatel se sem sjíždí i šlechta z Wroclawi, Prahy i Vídně. Máme i vlastní orchestr! Ale trápí mě peníze. No a taky… až se ti to stydím říct. Jeden mladý herec. Jmenuje se Karl von Holtei. Je chytrý a zajímavý, to ano… Ale taky tak arogantní, impulzivní a je postrachem všech žen. Mám chuť ho odsud vyhodit!

Impulzivní hráč

gorzanow_001_cs_05.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1816): To bylo nápadů, to bylo plánů! S Karlem jsme zažili neuvěřitelný večírek, jen my dva. Celou noc jsme popíjeli na jevišti prázdného divadla a tvořili. Jako by nás políbili všechny múzy světa! Vymysleli jsme námět alegorické divadelní hry, která by uctila Luraga, tvůrce tohoto překrásného sálu… a pak i mou nebožku Aničku…(pobaveně) Au, promiň, hrozně mi po tom včerejšku třeští hlava… A to se mám dnes sejít s řeholníky Jezuitského řádu. Ti dohlížejí na to, o čem se smí psát a hrát, aby všechno odpovídalo pravidlům církve. Co ti budu povídat, cenzura je jejich druhé jméno. No to bude den. Ale kde je Karl? Jeho energie by mi na schůzce dost pomohla.

Jezuitská cenzura

gorzanow_001_cs_06.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1840): Už mě to unavuje. Nechci být nevděčný, za posledních pětadvacet let jsem byl svědkem mnoha uměleckých zázraků. Už by ti ani nevyjmenoval, co všechno zde vzniklo, kolik radosti jsme lidem přinesli. Ale je to pořád dokola. Na rekonstrukci zámku nemám peníze, ten postupně chátrá, umělecké složky jsou nesourodé a jezuiti kritizují všechno, co zde vytvoříme. Vyhrožují, že nám to tu nechají zavřít. Večer, když jsem opojený divadlem, na všechno zapomenu, ale ráno?! Vše začne nanovo: zdi padají, herci brblají, jezuiti se mračí... Všude kolem hromady problémů. Mám pocit, že to nikam nevede.

Konec divadla?

gorzanow_001_cs_07.mp3

Johann Joseph von Herberstein (1840): No to v žádném případě! Karl von Hoilte? Ten floutek, že by měl vést mé divadlo? Jen přes mou mrtvolu! Ano, sledoval jsem jeho kariéru a vím, že se z něj stal mimojiné skvělý recitátor, dramaturg a dramatik, ale, ale… Copak už si nepamatuješ, jak mě zradil? To, že by divadlo potřebovalo ředitele byl skvělý nápad, ale Karl von Hoilte to za žádnou cenu nebude!

Luragovo divadlo

undefined 1817