El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

hnanice_001.jpg

hnanice_001_cam.png

cover_hnanice_001.jpg

Trasa vede od kostela sv. Wolfganga Sklepní ulicí k Hnanickému rybníku a následně okolo vinic až ke Svatému kameni přes rakouskou hranici.

Žarko si chce zajistit obživu tím, že bude předstírat schopnost přičarovat déšť do suchem týraného kraje.

hnanice_001_map.png

hnanice_001_cs_01.mp3

Žarko Radovan: Mám hlad! Bože, jaký já mám hlad. Už nemůžu. Týdny chodím od vesnice k vesnici a hledám práci, ale nikde jsem neuspěl. Dlouho nepršelo, všude je sucho a hrozí neúroda a lidi nechtějí námezdní dělníky, jako jsem já. Potřebuji práci aspoň za nocleh a jídlo. Přece nebudu krást! Jmenuji se Žarko, to znamená zářící, a za chvilku zhasnu dočista… Hele, tamhle nějací zemědělci na vinici nosí vodu. Mohl bych se jim nabídnout… Počkat! Dostal jsem nápad! Udělám si obleček z listí a květin a řeknu jim, že jsem zaříkávač vody a že bych jim mohl pomoct. Řeknu jim, že naštvali ducha vody, a proto nad jejich vesnicí neprší, protože duch tu vodu posílá ke hvězdám, místo, aby se snesla na zem. 

Hlad a neúroda

hnanice_001_cs_02.mp3

Žarko: No jo, no, to je sice fajn, že víš, jak funguje koloběh vody, a jsem rád za poučení, ale ke krajíci chleba mi to nijak nepomůže. Teď se musím najíst a nic víc mě nezajímá. Je to jako s léčením, člověk se musí tvářit aspoň trochu jako čaroděj, aby mu lidé věřili. Vymyslím si nějakou báchorku, čím místní ducha naštvali, pořádně je zaměstnám nějakou nesmyslností a v nepozorovaný okamžik upláchnu. (začíná se bavit) Ha, už to mám! Řeknu jim, že duch vody nařídil rostlinám, aby si vodu nechaly jen pro sebe, a tak se teď nemůže vrátit do studní. „Poslouchejte, lidé: Začněte rostliny mačkat a třít mezi prsty, ať se voda uvolní a dostane se zpět do vzduchu a vytvoří mraky, ze kterých zaprší!“ Vidíš, tady máš ten svůj koloběh vody!

Sobecké rostliny

hnanice_001_cs_03.mp3

Ale co to říkáte? Já přece nejsem podvodník! Teď jste mě urazili. Nemůžu za to, jak neuctivě jste se chovali k duchovi vody. To jsem v pěkné bryndě. Lidi se na mě zlobí. Měl jsem utéct, dokud byl čas. Pěkně jsem se do toho zamotal. Co teď? Plácnu s sebou o zem a budu předstírat záchvat, jako že komunikuji s duchem… snad mě mezi tím něco napadne. Vy hloupííí lidééé, jak zle se chováte k duchům přírody! Jste vody nehodni a proto jsem ji před vámi ukryl do země! Co to bylo? Cože? Že do mě vstoupil duch? Já si nic nepamatuji. Aha, voda je ukryta v zemi. Tak honem, běžte, najděte silné klacky a celá vesnice ať jimi tluče do země. Tak vodu přivoláme. Uf, zdá se, že jsem získal čas.

Spirituální záchvat

hnanice_001_cs_04.mp3

Žarko: Tak ten „záchvatek“ mi dost pomohl. Člověk se diví, že na takovou hloupost někdo naletí, ale z místních vylezlo, že asi ví, proč se duch zlobí. Léta znečišťovali řeku, vypouštěli do ní veškeré splašky z vesnice. Cítili, že nedělají dobře, jenže jim to nepřišlo důležité. Přivolávání vody z půdy samozřejmě nevyšlo, ale teď využiji jejich pocitu viny a pěkně jim vyčiním. (přehnaně dramaticky) „Léta jste se k vodě chovali s neúctou a teď chcete po mně, abych za vás vše mávnutím proutku vyřešil! Potřebuji čas, s takovým případem jsem se ještě nesetkal, a to jsem toho viděl hodně. Teď běžte a ty největší kameny, které najdete, naházejte do řeky, tak ji SNAD očistíte.“ Haha, to mi pěkně vychází. Já se zatím najím a vymyslím, co dál, začíná se mi tady líbit.

Ťuky, ťuky na čelo

hnanice_001_cs_05.mp3

Žarko: Lidé jsou pěkně naštvaní, vidím, jak se někteří drží zuby nehty, aby po mně neskočili. Myslím, že je na čase rozloučit se s plným břichem a vydat se zase na cestu. I když se mi tahle „práce“ šamana moc líbí, myslím, že to zkusím o pár kilometrů dál znova. Jak se ale dostanu odtud? „Prý, že nic nefunguje? Co to melete? Díky tomu, že jste nanosili kameny do řeky a řeku očistili, ke mně duch vody promluvil a už se přestává zlobit. Říká, že… ehm, musíte očistné kameny vzít a nanosit je do kruhu tam, kde roste mech, a vytvořit posvátné místo, na kterém vykonáme rituál vody… a pak už to bude, začne pršet. Dostanete, co jste chtěli.“ 

Očistné kameny

hnanice_001_cs_06.mp3

Žarko: Tak jsem tedy v pěkné bryndě. Nepodařilo se mi utéct, podezřívaví vesničani na mě nasadili místního hromotluka, aby mě ve dne v noci hlídal, a teď se odsud nehnu. Musím vykonat rituál a pak… bude po mně. Vidíš? Někteří lidé se mračí a zatínají pěsti a jeden má v ruce dokonce nůž. No nic, takový už je život, všechno jednou končí. Budu tančit, dokud mi dech bude stačit, a třeba se „duch vody“ smiluje. Pokud ne, tak si chci poslední minuty svého života užít naplno.

Tanec smrti

hnanice_001_cs_07.mp3

Žarko: Děkuji ti, děkuji, jen díky tobě ještě žiju. Ale podívej, přivázali mě ke kůlu uprostřed „posvátných kamenů“, které jsem je donutil vytvořit, a teď tady budu až do úplňku. Pokud nezačne pršet, obětují prý duchu vody mně samotného. Já blázen, měl jsem utéct hned, když jsem se poprvé najedl, ale chtěl jsem víc a víc. Lidská nenasytnost je zhoubou každého z nás! 

Uprostřed posvátných kamenů

hnanice_001_cs_08.mp3

Žarko: Duchu vody, slyš mě! 
Byl jsem klamavý jazyk, co sliboval déšť,
byl jsem prázdná studna, která vzala víc, než dala. 
Odpusť mi!
Voda byla vždy silnější než člověk 
– proudí, i když ji zastavíme, 
padá, i když ji nechceme, 
a schovává se, když ji nejvíc potřebujeme.
Vodo, která spíš v nebi, probuď se!
Dokud jsi plnila naše prameny, protékala mezi kameny,
proudila v tělech stromů
– nevážili jsme si tě a mnohdy jsme tebou plýtvali.
Teď tě voláme zpět.
Duchu vody, slituj se! 
Přijď k nám jako kapky, jako proud, jako život!
...
Prší, prší, prší! Děkuji ti, duchu vody! 


Modlitba

<p>Tento příběh byl vytvořen v rámci projektu eTOM AT-CZ (ATCZ00001), který je financován programem přeshraniční spolupráce INTERREG VI-A Rakousko-Česko z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFFR).</p>

Falešný zaříkávač

undefined 1540

Trasa vznikla za podpory