El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

pelhrimov_001.jpg

pelhrimov_001_cam.png

cover_pelhrimov_001.jpg

Trasa vede od turistického informačního centra k Městským sadům, dále pak kolem říčky Bělá zpět do centra.

Pelhřimov se stal místem konání sněmů katolické a husitské šlechty a měst, která spravovala zemi v dobách, kdy neměla krále. Pomoz Jiřímu z Poděbrad zajistit stabilitu a mír.

Když Jiří z Poděbrad se po upevnění svého vlivu stal hlavní silou kališnické strany a postupně stabilizoval situaci v Českém království. Díky politické obratnosti a vyjednávacím schopnostem dokázal snížit napětí mezi katolíky a kališníky, udržovat mír mezi šlechtou a městy a zajistit bezpečnost obyvatel. Jiří netrval na následnictví svých dětí na trůně, čímž ukázal, že jeho zájem je primárně o zemi, nikoli o rodovou moc. Jeho vláda byla vnímána jako období relativního klidu po desetiletích válek a připravila půdu pro konsolidaci státu. Jiří se také pokusil o diplomatická řešení v rámci Evropy a mnozí historici jeho snahu chápou jako předchůdce myšlenky evropské spolupráce.

pelhrimov_001_map.png

pelhrimov_001_cs_01.mp3

Jiří z Poděbrad (1446): Ty jsi mi ale mládě! To už se účastníš sněmů, které mají zajistit mír v Čechách a v Moravě i bez krále? Ale co se divím, jmenuji se Jiří z Poděbrad a už ve 14 letech, před bitvou u Lipan, která ukončila boje mezi husitskými bratry, jsem se zapojoval do politiky umírněného proudu husitství -  utrakvistů. Radikální bojovníci, táborité, a sirotci, byli u Lipan poraženi, vyhráli jsme my, umírnění, a situace se začala pomalu uklidňovat. Ale nemysli si, konec bojů ještě neznamená stabilní stát. Země je fakticky bez panovníka, šlechtické rody mezi sebou stále bojují o majetek a území a na cestách není pro obyčejného člověka bezpečno. Přijel jsem se účastnit jednání v Pelhřimově, abych pomohl řešit spory mezi šlechtou a městy. Zítra je sněm a já bych si měl ujasnit priority pro jednání. Na nic nesmím zapomenout.

Příjezd do Pelhřimova

pelhrimov_001_cs_02.mp3

Jiří z Poděbrad (1446): Dnes se na sněmu moc nedařilo. Spíš než jednání to připomínalo hnízdo rozzuřených včel. Země je vyčerpaná patnácti lety bojů, hrady obsazené vojsky, města zadlužená a šlechta si zvykla na mimořádnou samostatnost. Je těžké se na čemkoliv dohodnout, když chce každý jen posílit svůj vliv. Umírnění kališníci mají obavy z návratu katolické dominance a zrušení přijímání podobojí. Největší hrozbou je Oldřich II. z Rožmberka, patří k nejbohatším pánům, chce mít rozhodující slovo a nejradši by se kališníků zbavil. Pokud se nepřestaneme strachovat o svá práva, jen těžko se dohodneme. Musím nekatolickou šlechtu uklidnit.

Jednání se komplikují

pelhrimov_001_cs_03.mp3

Jiří z Poděbrad (1446): Máš pravdu! Uznávání Basilejských kompaktát je pro úspěch sněmů zásadní. Kompaktáta jsou dokumenty z roku 1436, které stvrzují, že husité mohou přijímat podobojí. To znamená, že na mších nepříjmáme jen chléb, tělo Kristovo, ale i víno, tedy Kristovu krev, kterou u katolíků pijí jen kněží. Kompaktáta zajišťují naší legitimitu. Papež je sice dosud nepotvrdil, ale v Čechách se fakticky dodržují, aby nedošlo k další válce. Najednou se však katoličtí šlechtici brání je uznávat, jednání se komplikuje. To jim jistě našeptává Oldřich. Musím něco vymyslet, jinak se místo sněmování znovu potkáme na bitevním poli. A to si nikdo v téhle zemi nepřeje.

Basilejská kompaktáta

pelhrimov_001_cs_04.mp3

Jiří z Poděbrad (1447): Víš, po husitských válkách přišla církev o většinu majetku a ten byl rozdělen mezi šlechtu a města. To je bohatství, které si ani nedokážeš představit. A bohatství znamená moc. A toho se samozřejmě bojí i papež a nechce kompaktáta uznat. Kvůli bezpečnosti jsme začali zakládat landfrýdy, což jsou spolky šlechticů a měst, které si navzájem pomáhají řešit konflikty a podporují se i vojensky. Proti našemu východočeskému landfrýdu se staví ten jihočeský, pod vedením koho jiného než Oldřicha II. z Rožmberka. Ten člověk mi pije krev! Katolík, kterého však více než ideály zajímají moc a peníze. Blokuje jakoukoliv snahu o domluvu a teď ještě za našimi zády našeptává ostatním, ať vytáhnou do boje proti nám. Potřebuji oslabit jeho moc!

Silný protivník

pelhrimov_001_cs_05.mp3

Jiří z Poděbrad (1448): Obsadit Prahu říkáš? Netvrdím, že už jsem nad tím také nepřemýšlel, ale to poslední co chci, je rozpoutat otevřený konflikt. Musí se na to chytře. Praha je rozpolcená, město spravují katolíci i kališníci. Myslím si, že se ani nedokáží domluvit k případné obraně. Musím shromáždit dost vojáků na to, abychom obsazení zvládli bez bojů, ale zase ne moc, abychom případně mohli bránit náš východočeský landfrýd.

Tažení na spadnutí

pelhrimov_001_cs_06.mp3

Jiří z Poděbrad (1448): Tak to se nám opravdu povedlo! Obsadili jsme Prahu a strategicky po městě rozmístili vojáky. Ne jen aby ubránili případný útok, ale hlavně, aby hlídali bezpečnost města a chránili místní občany. Ukázal jsem svoji sílu a teď jsem znovu v Pelhřimově, abych o míru vyjednával z mnohem významnější pozice. Mír se musí bránit. Bránit tím, že ukážeme, že jsme schopni bojovat. Nedopustím, aby tato země znovu trpěla válkou. Kdybychom měli panovníka, vše by bylo jinak, ale země bez krále potřebuje někoho silného, aby se o ni postaral. Než Ladislav Pohrobek dospěje, musím to být já. Musím využít svého postavení a začít vyjednávat tak, aby ostatní pochopili, že mi nejde o moc, ale o blaho země.

Jeden úspěch nevyhrává

pelhrimov_001_cs_07.mp3

Jiří z Poděbrad (1450): Tomu říkám úspěch! České stavy potvrdily Basilejská kompaktáta, které legitimizují kališnickou víru a příjímání podobojí. A nejen to! Dohodli jsme se, že spory se nebudou řešit se zbraní v ruce, ale u soudů. Pokud by to někdo zkusil, ostatní se postaví proti němu. Podařilo se mi upevnit moc v Praze a i moravská šlechta se cítí dostatečně bezpečně, aby se další sněmy mohli přesunout právě tam. Ale nemáme vyhráno, mír je křehká věc. Evropa se na nás dívá jako na kacíře a neobchoduje s námi. Bude to ještě dlouhá cesta než se podaří zajistit, aby země vzkvétala. Bůh ví, co nás ještě čeká.

Jiříkovo sněmování

undefined 1446