El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

turnov_002.jpg

turnov_002_cam.png

cover_turnov_002.jpg

Cesta vede od vlakového nádraží Turnov po červené turistické značce na skalní vyhlídku Hlavatice a následně na hrad Valdštejn. Odtud je možno se vrátit do Turnova po zelené turistické značce, už bez herní trasy. Trasa vede lesní cestou, někdy stoupáním po schodech či kamenných stupních.

Velkoměstským životem znavený barokní skladatel chce lidem dokázat, že největším uměním je příroda.

Život Václava Holana Rovenského byl opravdu pestrý. Narodil se Rovensku pod Troskami a začínal jako varhaník, kapelník, učitel a písař, který působil na Turnovsku. Ve třiceti letech se doslechl o tzv. Svatém roce. Tato událost se konala jednou za čtvrtstoletí a jednalo se o papežem vyhlášené datum, kdy je vykonání pouti do Říma spojené s obzvláštním náboženským významem. Rovenský tedy pověsil svou živnost na hřebík a vyrazil na dlouhou cestu do Itálie, podobně jako 1,5 milionu dalších poutníků a poutnic z celé Evropy.
Po návratu pracuje Rovenský na prestižním místě vyšehradského varhaníka a kapelníka v Praze. Vydává taky významnou sbírku náboženských skladeb. Pak ale z neznámých důvodů hlavní město opouští a vrací se do rodného kraje. Usazuje se však nikoliv v Rovensku, ale na opuštěné zřícenině hradu Valdštejn. Žije zde skromně mimo civilizaci jako poustevník, a i díky němu se z Valdštejnu stane oblíbené poutní místo. 
Na hrad začnou proudit lidé s prosbami za uzdravení a boží přízeň. Díky nim vzniká trojice křížů (kalvárie) na protějším kopci, sochy zemských světců na mostě a kaple v hradním areálu. Proměna středověké tvrze v cíl náboženských poutí předznamenala pozdější turistický vzestup celé oblasti, kterou dnes známe jako Český ráj.

turnov_002_map.png

turnov_002_cs_01.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): Pozdrav Pánbůh, pocestní! Dle výrazů vašich tváří soudím, že jste zbloudili na cestách. Pak vězte, že se na vás usmála Štěstěna! Narazili jste na toho pravého – a tím myslím svou maličkost. Můžete se ke mně přidat, rád vám ukáži cestu. Jsem Václav Holan Rovenský – poutník, regenschori, skladatel a varhaník Vyšehradský. Divíte se, co muž tak vážený, zkušený a zasloužilý dělá v těchto ospalých končinách, že? Jak bych to jen… (nejistě) Myslím, že už jsem dokázal dost. (s náhlou sebejistotou) Vystoupal jsem až na vrchol a nyní chci splatit dluh rodnému kraji. Proč schovávat to nejlibější umění jen pro pražskou honoraci? Krása božího světa má patřit všem! Proto jsem se rozhodl přibýt z Prahy sem do Turnova a ucházet se o prosté místo varhaníka. Tedy, co do Turnova, do Rovenska. Jednak je to má rodná obec a jednak… Mě v Turnově vlastně nepřijali. Tak se přestěhuji do Rovenska pod Troskami!

Maestro na cestách

turnov_002_cs_02.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): Vlastně jsem rád, že v Turnově mi práci nedali. Už to tam až příliš připomíná Prahu, kterou jsem opustil. Znáte to: velkoměstský shon, hluk, tolik lidí a na každém rohu někdo, komu dlužím peníze… Bude mnohem záslužnější a bohulibější, když své hudebnické umění věnuji prostému lidu – jako varhaník v Rovensku. A navíc… Je to má rodná ves, tak snad mě tam nepošlou ke všem čertům tak snadno... (nejistě) Snad budu brzy zas sedět u varhan. Pohodlně, jako si sedím tady – však už mi taky chodidla klapou, jak kdyby pod sebou měly varhaní pedálnice! Ale jak si tady u studánky hovím, město za zády… (snivě) Najednou mě to táhne do té boží přírody. Proč bych se měl lopotit prašnou cestou mezi povozy sedláků a zachmuřených kupců… Změna plánu! Vezmeme to hezky lesem. Co by ne?! 

Změna plánu

turnov_002_cs_03.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): Ani jsem se do těch schodů nezadýchal. Pořád to mám v sobě! Kostelní schody na kůr jsou pravda taky dobré cvičení. Ale pružnost jsem si uchoval předně ze své pěší pouti do Říma. Až na stará kolena jsem se vydal – bylo mi třicet! Od faráře jsem dostal požehnání a těmahle svýma dvouma nohama jsem si to šlapal – z Rovenska až do Říma! Nevěříte? Poznal jsem kus světa! Tolik dobrých souputníků, dobrodružných nocí pod hvězdami i dojemné pohostinnosti. A hlavně příroda: Alpy, Furlánsko, Apeniny! Odpuštění hříchů se mi tenkrát hodilo, ale ta cesta mi posloužila i v kariéře. Když jsem zaklepal na bránu vyšehradské baziliky, coby varhaník a skladatel, obeznámený s módním italským uměním… Hned pro mě měli teplé místo a pěkný plat. Ale ta svoboda, kterou dává znak svatého Jakuba a poutnická hůl… Ta byla pryč.

Zkušený poutník

turnov_002_cs_04.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): Sursum corda! [korda] Tedy: vzhůru srdce! Jak se mi lépe dýše, když jsem za sebou nechal poslední stavení. Víte, jak málo lidí se vůbec odváží do lesa? Jen loupežníci, pytláci a usmolení drvoštěpové! Alespoň tak mi to říkávala maminka, dej jí Pánbůh věčnou slávu. A přitom je tady tolik krásy. Kdyby se lidé odvážili tu a tam vykročit za ves a měli oči k vidění… Vždyť kam se na to hrabou obrazy v kostele a líbivé varhanní melodie. Nechci se tedy rouhat! Naopak, tohle je boží krása – bohem stvořený svět. Když poslouchám ten ptačí zpěv, dme se ve mně inspirace ke skládání. A zároveň nač zapisovat  do not tuhle božskou ptačí hudbu, když ji kdejaký drozd vyzpívá mnohem lépe? Jsem jen napodobovatel. Ach jo…

Mezi opeřenci

turnov_002_cs_05.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): Vy jste ještě tady? Myslel jsem, že jste šli napřed. Už se smrákalo, tak jsem zaklepal u támhleté chalupy. Na nic se neptali, řekli, že svatého muže ubytují rádi. Mají mě za poustevníka. I večeři jsem dostal. Slyšíte? (pobaveně) Pár dní na cestách a v očích cizích lidí už nejsem varhaník a skladatel, ale svatý muž. Přitom já jsem spíš poutník, nebo ještě přesněji člověk bez přístřeší… Bezdomovec! (dobromyslně) A pomoci lidem na cestách je náboženská ctnost. Pánbůh zahrnuje zvláštní přízní každého, kdo je pohostinný. No a takovou zásluhu jsem jim přece nemohl upřít… No a ráno - ten úsvit? A k tomu zpěv konipase, pěnice a červenky. To je hudba nade všecky hudby… Dneska přespím v lese. Pohleď! Není tohle tady dobré ubytování? 

Bezdomovec

turnov_002_cs_06.mp3

Václav Holan Rovenský (1694): To není ledajaký kraj, to je pravý ráj! Celý život si lámu hlavu nad tím, jak ukázat lidem zázrak, kterým je příroda. Marně poryvy větru, ptačí zpěv a mlžné opary ohýbám do notového zápisu. A pak marně břinkám klávesami varhan. Doufám, že můj chvalozpěv dolehne do uší snobů a bohatých paniček. Dost toho bylo! Rovensko už je málem na dohled, ale moje cesta končí tady. Zůstanu uprostřed hvozdu, daleko od lidí a budu se opájet pohledem na krásu stvořeného světa. Jen už mi zas trochu kručí v břiše…

Rajský výhled

turnov_002_cs_07.mp3

Václav Holan Rovenský (1695): Pozdrav Pánbůh! Vás já si dobře pamatuji, to vy jste mě doprovázeli z Turnova až na vyhlídku. Je to rok, ale zdá se to jako věčnost… Tenkrát jsem byl plný nejistot, ale s vaší pomocí jsem nakonec dorazil sem – na zříceninu opuštěného hradu, která se stala mým domovem, mou pustevnou. Ano, bydlím zde teď jako poustevník. Když se to v kraji rozkřiklo, začala sem lidi hnát zvědavost. Vidíte, jako starý poutník jsem zbudoval vlastní poutní místo. Říkají, že jsem svatý muž a prosí mě, ať se modlím za jejich zdraví. A já jim říkám: naslouchejte ptákům, kochejte se přírodou, procházejte se lesem – to vám uzdraví duši i tělo. A to funguje! To, co jsem chtěl jako varhaník sdělit hudbou, teď říkám lidem přímo. A oni mi naslouchají. Taky mi sem nosí občas něco k snědku – almužnu. To samozřejmě přijímám. Mají možnost udělat dobrý skutek. A to je dobré, nebo ne? 

Poutnický ráj

undefined 1694