El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

Mapa

opowieści

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

stories

usti_nad_orlici_001.jpg

usti_nad_orlici_001_cam.png

cover_usti_nad_orlici_001.jpg

Trasa vede od nádraží kolem celého města po jeho obvodu a sleduje stejnojmennou Naučnou stezku. Na západní části vede z velké části po cyklistické stezce, ale na východní straně vede po ulicích a skrze Wolkerovo údolí. V tomto přírodním úseku prochází po louce a lesními chodníčky.

Radní Nygrín řeší problémy, které přineslo to, že se město náhle obkroužila státní hranice. 

Příběh Dřevěná hranice se odehrál v nelehké době, mezi lety 1938 a 1941. Obyvatelé města Ústí nad Orlicí prošli těžkou zkouškou. Všechno to odstartovala zrada velmocí, které tak zvanou Mnichovskou dohodou v roce 1938  umožnili, aby Německá říše vedené nacistickou stranou a Adolfem Hitlerem zabrala kus českého a moravského pohraničí. Ústí nad Orlicí se ze dne na den ocitlo obklopené státní hranicí. Hlavní postava příběhu, pan Jindřich Nygrín, radní, spisovatel a místní dobrá duše, se snažil udržet ve městě pořádek a pomáhat lidem. Město muselo vyřešit přerušení železničního spojení a pomáhat tisícům uprchlíků z obsazeného pohraničí. Lidé měli problém dostat se do města za prací. O Půl roku později, ale němečtí nacisté udělali to, čemu mělo odstoupení pohraničí zabránit: obsadili  celou zemi a vytvořili Protektorát Čechy a Morava (Slovensko se odtrhlo a vytvořilo vlastní nacistům přisluhující stát.). Hned v prvních letech po okupaci se poměry ve státě velmi zhoršily a po prvních náznacích odporu se nacisté rozhodli zlomit Čechy a Moraváky těmi nejkrutějšími postupy, k nimž patřily popravy a zavírání lidí do koncentračních táborů. I přes to se mnozí lidé nevzdali naděje na svobodu a i v Ústí podobně jako v jiných městech působí tajná odbojová skupina (zde Obrana národa).

usti_nad_orlici_001_map.png

usti_nad_orlici_001_cs_01.mp3

Jindřich Nygrín (1. 10. 1938): Vítej! Jsem rád, že tu hrůzu nemusím řešit sám. Jmenuji se Jindřich Nygrín a v minulém volebním období jsem býval starostou Ústí nad Orlicí. Teď jsem jedním z radních a mám dohlédnout na vytyčování nové státní hranice. Řekli mi, že někoho pošlou, aby mi pomohl, ale nečekal jsem pomocníka tak mladého. Cože? Tebe neposlali z radnice? Ty netušíš, co se tu děje? Všichni nemluví o ničem jiném, než je Mnichovská dohoda mocností! Nevíš o tom? Kde jsi byl poslední měsíce! Adolf Hitler donutil hrozbami válkou Brity a Francouze, aby souhlasili s tím, že Československo odevzdá kus svého pohraničí německé říši. A tady, co stojíme, tady teď vzniká nová státní hranice. Češi se musí ze zabraného území vystěhovat. Jenže přestaly jezdit vlaky. Tahle trať teď vede do Německa!

Mnichovská zrada

usti_nad_orlici_001_cs_02.mp3

Jindřich Nygrín (10. října 1938): Jsem moc rád, že jsi tu se mnou. Když vidím, co se děje, tak mnou cloumá děsný vztek. Lidé, co se hlásí k české národnosti a žili na území, co teď zabírá Německá říše, se musí odstěhovat. A to za pouhých deset dní! Celkem je to asi 850 tisíc lidí, kteří se teď hrnou do vnitrozemí. Jedou na korbách aut naložených nábytkem, nebo si sami vezou pár svých věcí na kárce nebo vozíku. V okolí Ústí se na německém území ocitly Libchavy, Černovír, Oldřichovice, Knapovec a Lanškroun a dneska jsem se dozvěděl, že Německu připadly i Hylváty, kde většina obyvatel jsou Češi. Ústí je přeplněno vystěhovalci… musíme těm lidem pomoci, aby měli kde hlavu složit… než si najdou nové domovy…

Odchody z domova

usti_nad_orlici_001_cs_03.mp3

Jindřich Nygrín (5. listopadu 1938): V novinách psali, že němečtí generálové si byli obhlédnout československé pohraniční opevnění, a že vyjádřili uspokojení, že je nemuseli dobývat. Mě vám to tak rozčílilo! Československý stát se opevňoval proti Německu léta a nakonec jsme jim odevzdali celé pohraničí zcela bez boje. Teď máme hranici novou, tentokrát dřevěnou. No, to není legrace. Aby se dala hranice vytyčit takřka přes noc, museli se nové hraniční patníky udělat  z dřevěných kolíků. Teď tu máme hraniční kontroly na všech stranách města, kromě jedné. A lidi, co chodí z obsazeného území do Ústí nad Orlicí do práce, nebo do školy, musí mít nově povolení k přechodu hranic. Slyšíš? Na hraniční čáře už je zase nějaký křik.

Hraniční situace

usti_nad_orlici_001_cs_04.mp3

Jindřich Nygrín (15. března 1939): Tak už jste to slyšeli? Hitlerovské Německo nás obsazuje! Neuběhlo ani půl roku od toho, co nám sebrali pohraničí, a chtějí všechno. Hitler prohlašuje, že jsou v Čechách a na Moravě ohroženy životy a majetek německých obyvatel, že Československo se, podle Hitlera, nachází v rozkladu…, a panuje zde nesnesitelný teror proti německým soukmenovcům… Aby toho nebylo málo, Slováci včera vyhlásili vlastní stát a odtrhli se od nás. Československo je v troskách. A Němci? Němci jsou teď všude. Já… já vůbec nevím, co mám dělat.

Okupace

usti_nad_orlici_001_cs_05.mp3

Jindřich Nygrín (30. března 1939): Tak to vidíte! Vlastně nevidíte, ale teprve uvidíte. Do města dorazil noví němečtí úředníci, a hned se začalo kontrolovat, zda byly všude doplněny německy psané nápisy. Taky hned obešli všechny židovské obchodníky, aby jim sdělili, že mají zakázanou činnost. Kanceláře zavřeli i advokátům Sgallovi, Fuchsovi a notáři Eisnerovi. Kam tohle všechno může dojít? No řekni?

Útlak Židů

usti_nad_orlici_001_cs_06.mp3

Jindřich Nygrín (18. listopadu 1939): Když Němci po svém příchodu vyhlásili za národní svátek 20. dubna, den Hitlerových narozenin a následně zakázali oslavu 1. máje, znělo to jako výsměch českým tradicím. Jenže teď v říjnu začali násilím rozhánět shromáždění lidí na paměť 28. října 1918, kdy vznikla Československá republika. Při demonstraci v Praze byl zabit dělník Václav Sedláček, a taky student medicíny Jan Opletal. Opletalův pohřeb se následně stal další demonstrací proti nacistům, a tak říšské úřady nechali včera zavřít všechny vysoké školy, a popravili devět studentů, představitelů studentských spolků. Teď přišla zpráva, že zatkli i několik aktivních studentů, kteří pocházejí z Ústí. Co mám nyní udělat?

Studentstvo

usti_nad_orlici_001_cs_07.mp3

Jindřich Nygrín (únor 1940): Nevesele se žije v čase války, kterou němečtí nacisté rozpoutali, když na podzim 1939 zaútočili na Polsko. Všechny domy musí mít zatemnění oken, pouliční osvětlení nesvítí. A to všechno proto, aby světla měst nesloužila k orientaci při leteckých útocích. Veškerý večerní život se proto zastavil. Byl taky zaveden přídělový systém, potravinové lístky. Každý si může koupit jen určité množství mouky, cukru, a třeba masa. Po domech chodí kontroly a hledají se [ironicky] nadměrné zásoby. Lidé si vozí jídlo od příbuzných z venkova, ale kontroly jsou i ve vlacích a autobusech, a jídlo se zabavuje. No a teď, když uhodily kruté mrazy, řeším, že řada lidí ve městě nemá dost uhlí. V některých domech už zamrzlo vodovodní potrubí.

Přídělový systém

usti_nad_orlici_001_cs_08.mp3

Jindřich Nygrín (duben 1941): Dlouho jsme se neviděli. Rád tě vidím, protože znovu potřebuji pomoc. Tlak Němců nepolevuje, ale naopak sílí. Ve městě byly založeny nové německé školy, a ty české přestěhovány do nevyhovujících prostor. No, a taky jsem přišel o radnici. No, ne já. Všichni. Úřad se přesunul do prostor  muzea. Naše muzeum, moje chlouba, je teď v krabicích... Ale ještě horší je, že zakázali činnost tělocvičné jednoty Sokol! Já nejsem žádný bojovník. Vládnu jen perem, a jsem spíš pozorovatel, archivář a spisovatel. Ale poslední dobou mám pocit, že se musí dělat ještě něco jiného… Jenže já nevím co. 

Dřevěná hranice

undefined 1938