Je rok 1950. Od převratu v roce 1948 komunistický režim v Československu stále sílí. Komunisté určují pravidla v celé společnosti. Zvlášť jim leží v žaludku lidé, kteří věří v Boha. Jejich víra je totiž chrání před ovlivněním komunistickou ideologií. Jiné lidi se komunistům daří zlomit různými prostředky: ztrátou zaměstnání, zákazem studia, vězněním, mučením a někdy dokonce i smrtí. U kněží, mnichů a jeptišek je to těžší, protože se vztahují k Bohu a už prokázali, že jsou schopni se uskromnit. Proto byla zorganizována Akce K. Cílem je zlikvidovat církevní osoby a instituce v Československu. Během akce K jsou uzavřeny a vystěhovány všechny mužské kláštery. Předcházejí tomu monstrprocesy s jejich hlavními představiteli, kteří dostanou mnohaleté tresty. Nyní v srpnu 1950 následuje Akce Ř. Pod tímto krycím názvem má být definitivně vyřešena otázka ženských klášterů. Komunistický režim násilně deportuje řeholnice z celé republiky do internačního kláštera v Bílé Vodě v Rychlebských horách. Je to dlouho opuštěný barokní klášter v oblasti Sudet, odkud byli nedávno vystěhováni původní němečtí obyvatelé. Internace řádových sester v nevyhovujících až nesnesitelných podmínkách se špatným zásobováním je součástí plánu, jak řeholnice morálně zlomit a co nejvíce jich přimět k odchodu do civilního života. Koncem září přišel rozkaz k vystěhování kláštera ve Strážnici, kde žijí sestry z Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence a mezi nimi i mladičká sestra Dobromila.