Bitvy se neodehrávají jen na bitevních polích, ale i v posluchárnách univerzit, na stránkách novin nebo i v galeriích. Tam jde o bitvy myšlenek, a ty bývají méně krvavé, ale o to urputnější. Místo praporů se k rozlišení vojsk používají takzvané „ismy”, tedy označení, které končí na ...ismus. Tím se pak obránci určitého názoru ohánějí nalevo napravo, jako když voják seká šavlí. Náš příběh by mohl začít tím, že se objevil houf umělců, kteří před sebe narýsovali čáru a řekli: naratismus, parnasismus, klasicismus a akademismus to je přehlídka nudy. Budoucnost patří umění, co dokáže zachytit víc než tvar a světlo. Budoucnost patří zachycování dojmů, emocí a přenosu nehmatatelných věcí. Hurá, ať žije impresionismus. Jenže pak se jim v zádech objevil jiný hlouček a ten řekl: dojmy jsou jen dojmy, pojďme se snažit přenášet celé myšlenky. Ne telepaticky, ale přes umělecká díla – obrazy, sochy, celé domy. Tihle si začali říkat zastánci symbolismu a prohlašovali, že chtějí zobrazit (nakreslit, popsat...) nezobrazitelné, že se snaží proniknout do tajemství věcí kolem nás. Ty máš možnost stoupnout si po bok jednoho z nejvýznamnějších českých symbolistů Františka Bílka. Je to trochu podivín, ale to k umění patří jako k hokejistovi nohatá modelka. Bílek se snaží vytvořit absolutní umělecké dílo. Soustředí do tvorby celou svou bytost a snaží se vytvořit něco, co by působilo na všechny smysly. To rozhodně stojí za vidění, protože pro pobyt v době blikajících reklamních obrazovek a ovocných koncentrátů by se člověk měl nějak otužovat. Navíc Bílek potřebuje naši pomoc, protože jeho ismus se teprve klube na svět a má jen málo podporovatelů.