Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

chynov_001.jpg

chynov_001_cam.png

cover_chynov_001.jpg

Sochař František Bílek ztratil stipendium na studium ve Francii a teď potřebuje ateliér a směr pro svou tvorbu, aby nezahořkl.

Trasa vede z chýnovského náměstí na hřbitov posetý originálními náhrobky Františka Bílka a jeho bratra. Dále jde lesem ke kamennému viaduktu a podél potoka zpět do městečka ke kostelu. Končí u Bílkovy vily. Několikrát přetne hlavní silnici, ale jinak se snaží vést po klidných ulicích a cestách.

Tato trasa je podle skutečných událostí.

chynov_001_map.png

chynov_001_cs_01.mp3

František Bílek: Tak už jste to slyšeli? Já, František Bílek, si prý nevydělám sochařinou ani na chleba. No přesně tohle řekl profesor Myslbek, když hodnotil mé práce vzniklé na studiích v Paříži. Myslbek a další chytrolíni rozhodovali o tom, zda mi prodlouží příspěvek na studia, a hádej, jak to dopadlo? Ano, přesně tak. Nedali mi to! Oni vůbec nepochopili, že v novém sochařství není důležitá forma – všechno do detailu realisticky vymodelováno, ale že nejdůležitější je ta IDEA. Na mé soše Golgota prý kříž není dost kříž a taky jim chyběl ukřižovaný Kristus. Jasně, že tam Kristus není! O to přeci jde! Jeho nepřítomnost přece podtrhuje Mariino zoufalství ze ztráty syna. Myslbekův svatý Václav na Václavském náměstí jen tak civí, ale jeho kůň má všechny svaly jako živé. A o to pánům akademikům jde. Žádná myšlenka, jen maso. Co mám teď dělat?

Myslbekovo pohrdání

chynov_001_cs_02.mp3

František Bílek: Víš, mívám vidění. První jsem měl už při studiích v Paříži a teď se mi to vrátilo. Vlastně si nejsem jist, zda ten, kdo ke mně přichází, je Syn Boží, jak si myslím, ale po jeho návštěvě vždy cítím nepopsatelný pocit: pokoru a zároveň touhu tvořit velké věci. Moc to lidem neříkám. Všichni sice chodí do kostela, ale tohle chápe málokdo. Ta postava z těch mých vidění mi řekla, že mým posláním je být knězem – knězem umění. Vytvořil jsem si takový provizorní ateliér v bývalé střelnici, ale teď se ukázalo, že tam nemohu pracovat. Majitelé mě tam už nechtějí. Jenže já nemohu dělat sochy pod širým nebem, na zahradě našeho malého domku. Máš nějakou radu?

Bez ateliéru

chynov_001_cs_03.mp3

František Bílek: Děkuji ti. Pan profesor je opravdový přítel a když se dozvěděl, že nemám kde tvořit, nabídl mi část svého domu. Je to od něj velkorysé gesto, ale já cítím, že jeho dobroty nelze využívat příliš dlouho. Dnes jsem měl opět vidění. Promluvil ke mně Syn Boží a já pochopil, že mohu udělat to, co jsem si dlouho netroufal: vytvořit podobiznu Krista. Dosud jsem se pro takové dílo cítil nehodný, ale teď vím, že už to dokážu. Jenže mohu se do tak závažné věci pustit v propůjčeném prostoru domu pana profesora?

Rozhodnutí

chynov_001_cs_04.mp3

František Bílek: Od mládí jsem chtěl být malířem, jenže pak jsem na akademii zjistil, že jsem částečně barvoslepý. Tak jsem se dal na sochařinu a teď si říkám, že vyzkouším i architekturu. Rozhodl jsem se postavit si dům podle vlastního návrhu. Bude to absolutní umělecké dílo. Ať si mí profesoři říkají, co chtějí, já jsem nejlepší. Od dispozic až po výzdobu to pojmu ve svém vlastním stylu. Na zdech domu budou plastiky. Navrhl jsem si písmo a tím budou napsány kolem oken verše. Něco takového tu ještě nebylo. Jen nevím, jak začít. Dům by měl působit jako pravzor domu...

Plán

chynov_001_cs_05.mp3

František Bílek: Zdá se, že to nebyl Bůh, kdo mi vedl ruku, když jsem tvořil plány svého domu. Byla to má pýcha. Udělal jsem ten dům moc velkorysý, a teď zjišťuji, že na jeho dostavbu mi nevyjdou peníze. Pracuji už několik měsíců na každém detailu a teď to vypadá, že celé dílo zůstane jen na papíře. Kdo by mohl pomoci? Co myslíš?

Velké oči

chynov_001_cs_06.mp3

František Bílek: Snad jsem se teď věnoval příliš věcem přízemním a materiálním, snad jsem někde udělal nějakou špatnost… Já nevím, ale už dlouho jsem neměl svá vidění a ze života se pomalu vytratilo to světlo, které mne vedlo. Dům je postavený. Střecha je hotová. Měl bych teď udělat vnější reliéfy s matkou a chlapcem, ale to, co jsem dřív viděl tak jasně, je najednou v mlze, a já nevím, jak to udělat. Celý den jen házím hroudy hlíny na stěnu a pak je zase seškrabuji. Jsem úplně bez nápadů a bez chuti něco tvořit. Pomoz mi nějak, prosím!

Bez nápadu

chynov_001_cs_07.mp3

František Bílek: Tady v Chýnově máme jeden malý div. Tyhle jilmy srostly a říká se, že pohltily kovový kříž s Ježíšem z božích muk, co stály mezi nimi. Chci to ukázat mému příteli, který přijede dnes na návštěvu mého nového domu. Je to známý spisovatel Julius Zeyer. Znáte ho? No, tak mu hlavně nikdo neříkejte, že jste o něm nikdy neslyšeli. To on těžce nese. Má teď nějaké trudné období, a tak ho chci potěšit. V posledních dvou dopisech mne Július přesvědčoval, abych udělal sochu Krista, jak jej vidím já. Rád bych mu vyhověl a udělal to jako velkou dřevořezbu, ale zároveň se mi nechce mu vysvětlovat, že si teď nemohu dovolit dělat něco, co nebudu mít zaplaceno. Co mu mám říct, abych ho nezklamal?

Návštěva

chynov_001_cs_08.mp3

František Bílek: Díky vám všem a hlavně Julkovi Zeyerovi! Dnes jsem dokončil svou dřevořezbu Ježíše Krista. Je to moje doposud nejdokonalejší dílo. Vím to, nepotřebuji to slyšet od druhých. Jenže radost mi kalí to, že Július je dnes ve velmi špatné náladě a neraduje se se mnou. Celý den převrací na stole noviny, kde je kritika na jeho nově zhudebněnou hru Radúz a Mahulena. Je zklamaný tím, že hru diváci přijímají velmi vlažně a kritika to jen zhoršuje. Jsem Juliovi velmi zavázán, protože je to opravdový přítel. Chtěl bych ho nějak povzbudit. Co by mohlo pomoci, co myslíš?

Bílkovo vidění

Rok 1898

Popis trasy

Bílkovo vidění