Trasa vede od kostela sv. Wolfganga Sklepní ulicí k Hnanickému rybníku a následně okolo vinic až ke Svatému kameni přes rakouskou hranici.

Žarko si chce zajistit obživu tím, že bude předstírat schopnost přičarovat déšť do suchem týraného kraje.

Die Route führt von der St.-Wolfgang-Kirche durch die Sklepní-Straße zum Teich von Hnanice und anschließend an den Weinbergen vorbei bis zum Heiligen Stein (Svatý kámen) über die österreichische Grenze.

Scharko will sich sein Brot dadurch verdienen, dass er die Fähigkeit vortäuschen wird, Regen in ein von Dürre geplagtes Land herbeizuzaubern. 

Der Heilige Stein ist bereits seit dem Altertum eine heilige Stätte. In den Vertiefungen des Steines sammelte sich das Blut der Opfertiere, die zur Verehrung der heidnischen Götter dienten, und dieser heidnische Zauber wirkt hier angeblich noch heute. Nachts laufen hexenartige Gestalten um den Heiligen Stein herum und wenn hier ein blindes Kind vor der Morgendämmerung sein Gesicht mit Regenwasser wäscht, das im Stein gehalten wurde, erlangt es sein Augenlicht wieder. Zwölf schalenförmige Vertiefungen am Heiligen Stein machen wirklich einen magischen Eindruck, wie wenn ein Riese in langer Weile seine Festigkeit ausprobieren wollte und die Einstichstellen geblieben sind.“ Es gibt mehrere Legenden um den Heiligen Stein, und so haben auch wir uns eine ausgedacht, die dich inspirieren könnte. 

Gauner schon selt der Geburt

EU.png

VIM.png

Trasa vznikla za podpory 

Falešný zaříkávač

Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

hnanice_001.jpg

hnanice_001_cam.png

cover_hnanice_001.jpg

hnanice_001_map.png

hnanice_001_cs_01.mp3

Žarko Radovan: Mám hlad! Bože, jaký já mám hlad. Už nemůžu. Týdny chodím od vesnice k vesnici a hledám práci, ale nikde jsem neuspěl. Dlouho nepršelo, všude je sucho a hrozí neúroda a lidi nechtějí námezdní dělníky, jako jsem já. Potřebuji práci aspoň za nocleh a jídlo. Přece nebudu krást! Jmenuji se Žarko, to znamená zářící, a za chvilku zhasnu dočista… Hele, tamhle nějací zemědělci na vinici nosí vodu. Mohl bych se jim nabídnout… Počkat! Dostal jsem nápad! Udělám si obleček z listí a květin a řeknu jim, že jsem zaříkávač vody a že bych jim mohl pomoct. Řeknu jim, že naštvali ducha vody, a proto nad jejich vesnicí neprší, protože duch tu vodu posílá ke hvězdám, místo, aby se snesla na zem. 

Hlad a neúroda

hnanice_001_cs_02.mp3

Žarko: No jo, no, to je sice fajn, že víš, jak funguje koloběh vody, a jsem rád za poučení, ale ke krajíci chleba mi to nijak nepomůže. Teď se musím najíst a nic víc mě nezajímá. Je to jako s léčením, člověk se musí tvářit aspoň trochu jako čaroděj, aby mu lidé věřili. Vymyslím si nějakou báchorku, čím místní ducha naštvali, pořádně je zaměstnám nějakou nesmyslností a v nepozorovaný okamžik upláchnu. (začíná se bavit) Ha, už to mám! Řeknu jim, že duch vody nařídil rostlinám, aby si vodu nechaly jen pro sebe, a tak se teď nemůže vrátit do studní. „Poslouchejte, lidé: Začněte rostliny mačkat a třít mezi prsty, ať se voda uvolní a dostane se zpět do vzduchu a vytvoří mraky, ze kterých zaprší!“ Vidíš, tady máš ten svůj koloběh vody!

Sobecké rostliny

hnanice_001_cs_03.mp3

Ale co to říkáte? Já přece nejsem podvodník! Teď jste mě urazili. Nemůžu za to, jak neuctivě jste se chovali k duchovi vody. To jsem v pěkné bryndě. Lidi se na mě zlobí. Měl jsem utéct, dokud byl čas. Pěkně jsem se do toho zamotal. Co teď? Plácnu s sebou o zem a budu předstírat záchvat, jako že komunikuji s duchem… snad mě mezi tím něco napadne. Vy hloupííí lidééé, jak zle se chováte k duchům přírody! Jste vody nehodni a proto jsem ji před vámi ukryl do země! Co to bylo? Cože? Že do mě vstoupil duch? Já si nic nepamatuji. Aha, voda je ukryta v zemi. Tak honem, běžte, najděte silné klacky a celá vesnice ať jimi tluče do země. Tak vodu přivoláme. Uf, zdá se, že jsem získal čas.

Spirituální záchvat

hnanice_001_cs_04.mp3

Žarko: Tak ten „záchvatek“ mi dost pomohl. Člověk se diví, že na takovou hloupost někdo naletí, ale z místních vylezlo, že asi ví, proč se duch zlobí. Léta znečišťovali řeku, vypouštěli do ní veškeré splašky z vesnice. Cítili, že nedělají dobře, jenže jim to nepřišlo důležité. Přivolávání vody z půdy samozřejmě nevyšlo, ale teď využiji jejich pocitu viny a pěkně jim vyčiním. (přehnaně dramaticky) „Léta jste se k vodě chovali s neúctou a teď chcete po mně, abych za vás vše mávnutím proutku vyřešil! Potřebuji čas, s takovým případem jsem se ještě nesetkal, a to jsem toho viděl hodně. Teď běžte a ty největší kameny, které najdete, naházejte do řeky, tak ji SNAD očistíte.“ Haha, to mi pěkně vychází. Já se zatím najím a vymyslím, co dál, začíná se mi tady líbit.

Ťuky, ťuky na čelo

hnanice_001_cs_05.mp3

Žarko: Lidé jsou pěkně naštvaní, vidím, jak se někteří drží zuby nehty, aby po mně neskočili. Myslím, že je na čase rozloučit se s plným břichem a vydat se zase na cestu. I když se mi tahle „práce“ šamana moc líbí, myslím, že to zkusím o pár kilometrů dál znova. Jak se ale dostanu odtud? „Prý, že nic nefunguje? Co to melete? Díky tomu, že jste nanosili kameny do řeky a řeku očistili, ke mně duch vody promluvil a už se přestává zlobit. Říká, že… ehm, musíte očistné kameny vzít a nanosit je do kruhu tam, kde roste mech, a vytvořit posvátné místo, na kterém vykonáme rituál vody… a pak už to bude, začne pršet. Dostanete, co jste chtěli.“ 

Očistné kameny

hnanice_001_cs_06.mp3

Žarko: Tak jsem tedy v pěkné bryndě. Nepodařilo se mi utéct, podezřívaví vesničani na mě nasadili místního hromotluka, aby mě ve dne v noci hlídal, a teď se odsud nehnu. Musím vykonat rituál a pak… bude po mně. Vidíš? Někteří lidé se mračí a zatínají pěsti a jeden má v ruce dokonce nůž. No nic, takový už je život, všechno jednou končí. Budu tančit, dokud mi dech bude stačit, a třeba se „duch vody“ smiluje. Pokud ne, tak si chci poslední minuty svého života užít naplno.

Tanec smrti

hnanice_001_cs_07.mp3

Žarko: Děkuji ti, děkuji, jen díky tobě ještě žiju. Ale podívej, přivázali mě ke kůlu uprostřed „posvátných kamenů“, které jsem je donutil vytvořit, a teď tady budu až do úplňku. Pokud nezačne pršet, obětují prý duchu vody mně samotného. Já blázen, měl jsem utéct hned, když jsem se poprvé najedl, ale chtěl jsem víc a víc. Lidská nenasytnost je zhoubou každého z nás! 

Uprostřed posvátných kamenů

hnanice_001_cs_08.mp3

Žarko: Duchu vody, slyš mě! 
Byl jsem klamavý jazyk, co sliboval déšť,
byl jsem prázdná studna, která vzala víc, než dala. 
Odpusť mi!
Voda byla vždy silnější než člověk 
– proudí, i když ji zastavíme, 
padá, i když ji nechceme, 
a schovává se, když ji nejvíc potřebujeme.
Vodo, která spíš v nebi, probuď se!
Dokud jsi plnila naše prameny, protékala mezi kameny,
proudila v tělech stromů
– nevážili jsme si tě a mnohdy jsme tebou plýtvali.
Teď tě voláme zpět.
Duchu vody, slituj se! 
Přijď k nám jako kapky, jako proud, jako život!
...
Prší, prší, prší! Děkuji ti, duchu vody! 


Falešný zaříkávač

Rok 1540

Popis trasy

Trasa vznikla za podpory

Falešný zaříkávač