Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

lednice_001.jpg

lednice_001_cam.png

cover_lednice_001.jpg

Pomoz staviteli Hardmuthovi dokončit návrh minaretu a vynalézt tužku.

Trasa vede od překrásného zámku Lednice kolem historického skleníku do rozlehlého parku Lednicko-valtického areálu s rybníky až k věži minaretu a zpět.

Příběh je inspirovaný skutečnými činy hrdiny, ale zápletka s jeho nemocí je vymyšlená.

lednice_001_map.png

lednice_001_cs_01.mp3

Josef Hardtmuth: Jmenuji se Josef Hardtmuth. Jsem velice pilný, víte, já jsem nikdy nestudoval žádnou školu, a přitom jsem se vypracoval z podavače cihel až na stavebního mistra. Pracuji ve službách knížete Lichtensteina. A převelice toužím po místě jeho dvorního architekta. Sám jsem mu nabídl, že vyprojektuji architektonický návrh zahradního minaretu. Problém je, že kníže přijede z Vídně už za týden. A já ještě nemám ani čárku. A navíc mi není dobře, mám dnes celý den podivnou horkost a zimnici. Celý se třesu. Má žena mi stále říká, že se upracuji k smrti – co když má pravdu?

Minaret nebo život?

lednice_001_cs_02.mp3

Josef Hardtmuth: Včera jsem dal na tvou radu a lehl si do postele. Mám opravdu vysokou horečku, velikou zimnici a nemohu vůbec pracovat. Kníže přijede už za šest dní a já se těžce vzdávám myšlenky, že ze mě ještě bude dvorní architekt. Všechno mne bolí a zdá se mi, že mi má milovaná žena jen a jen nadává, že jsem špinavý. Jak celé dny a noci kreslím, mám od tuhy černé ruce a rukávy a také košile i kalhoty. A ona to musí pořád prát. A děti se mi pošklebují: Kominík, kominík! Co ten sen znamená? Už vím. Jestli mě kníže vyhodí, skončím jako kominík. Ale co můžu dělat, tuha prostě špiní!

Nejsem kominík!

lednice_001_cs_03.mp3

Josef Hardtmuth: Je noc a já se stále klepu zimou. Do příjezdu knížete zbývá pět dní. Ženo! Ženo, vyhaslo v kamnech! Přilož! Nebo tu zmrznu a umřu. Děkuju, jsi hodná. Vidím tě v mlze. Jsi krásná, jak zapaluješ třísky... a oheň vrhá světlo na moje tuhy na stole... co se to děje? Mám vidění! Dostávám medaili, jsem světoznámý! Podej mi ty třísky! A podej mi tuhu! Mám spojit tuhu se dřevem. Abych nebyl špinavý jako kominík. Když držím tuhu a třísky v ruce, mám pocit, že mám naději. A zimnice přestává. Ale nemám sil.

Jiskra vynálezu

lednice_001_cs_04.mp3

Josef Hardtmuth: Takže mám vymyslet futrálek na tuhu a uzdravím se. Už jsem to pochopil. Kníže přijede za čtyři dny, ale to se nedá nic dělat. Ženo, přines mi nůž! Vezmu dvě třísky a vyřežu z nich dlouhé klacíky. Seříznu je vždy na jedné podlouhlé straně, aby byly ploché. A v těch ploškách vyryji kanálek. Do spojených kanálků vložím tuhu a klacíky slepím k sobě. Tuha bude vyčuhovat. Ženuško moje, podej mi nůž! Nebudu kominík! Cože? Ano, vím, že jsem na smrt nemocný. Ano, vím, že když se neuzdravím, tak ty tuhy už nebudu vůbec potřebovat, protože ze mě bude nanejvýš kominík. Máš pravdu. Jako vždycky. Dobrou noc.

Futrálek na tuhu

lednice_001_cs_05.mp3

Josef Hardtmuth: Mám nůž. Bylo to téměř nad moje síly si pro něj dojít, ale dokázal jsem to. Nůž sotva udržím v ruce, jak jsem slabý od horečky. Žena se to nesmí dovědět. Vyřezal jsem pod peřinou z třísek obaly na tuhu. Funguje to. Že mne to nenapadlo dřív. Jen je to celé příliš silné do ruky... co s tím? Nevím. S tímhle se psát nedá. Vyčerpalo mne to a všude pod peřinou jsou třísky. Žena má pravdu. Měl bych spát. A kníže přijede za tři dny a minaret... ten už nikdy nepostavím.

Vše je ztraceno

lednice_001_cs_06.mp3

Josef Hardtmuth: No ano! Tuha a jíl! A poměr těchto dvou složek určí tvrdost a měkkost tuhy! Vlastně tužky, když bude tenčí! Musím si to nakreslit! Dokážu vstát a dojít ke stolu? Ano. Už mě napadl i postup pro velkovýrobu! Je třeba vyřezat ze dřeva dvě destičky. Do obou vysoustružit šest rýh v pravidelných rozestupech. Do rýh nanést lepidlo a vložit tenké kulaté tuhy s jílem. Tuhy vložit do jedné z destiček, druhou přiklopit a slepit. Pak rozřezat destičky na pruhy – hotové tužky! A každou ještě seříznout na šestihran, aby byly příjemné do ruky. Nalakovat, ořezat do špičky a podepsat mým jménem! Už se cítím mnohem lépe. Jen... pozítří přijede kníže. Takže je se mnou konec.

Tužka!

lednice_001_cs_07.mp3

Josef Hardtmuth: Je konec. Kníže přijel o den dříve a já pro něj nemám nic. „Pane kníže, jsem váš ponížený služebník. Byl jsem nemocen a nestihl jsem... nestihl jsem...“ Podávám knížeti návrh tužky, i když to nedává žádný smysl. Chtěl přece nákres minaretu do zahrady! Jen počkám, až se rozčílí, a pak půjdu. Je ticho. Kníže konečně promluví. Prý je to skvělý návrh. Ať je ten minaret tedy takto vysoký... úzký... špičatý... a šestihranný! Je to prý učiněná nádhera, jen ještě schody a balkón a loubí... a bude to fantastické! Vysvětluji, že je to návrh tužky. Kníže nechápe. Ale pak se rozesměje a volá, že jsem génius. Vynalezl jsem tužku i minaret! Místo dvorního architekta mám tímto prý jisté! Je mi na omdlení. Tohle je nejlepší den mého života.

Hardtmuthova nemoc

Rok 1790

Popis trasy

Hardtmuthova nemoc