Baron Artur Kraus vyzkoušel snad všechny vynálezy své doby. Teď hledá, jak posílit vzdělanost Pardubáků.

Trasa vede z centra od Zelené brány k zámku a následně podél Chrudimky až k zookoutku a pardubickému židovskému hřbitovu. (Zavede vás také ke krematoriu navrženému ve stylu art deco architektem Janákem.) Trasa končí na sídlišti Dukla u Hvězdárny Barona Artura Krause.

Baron Artur Kraus byl rád, když byl ve všem první. Musel vyzkoušet každou technickou novinku, o které slyšel, každý nový sport, o kterém se dočetl. Chtěl být prvním člověkem, který vzlétne na stroji poháněném jeho vlastní silou. A protože pro to potřeboval dobrou fyzickou kondici, bylo možno ho v Pardubicích vidět, jak běhá za svým kočárem, místo, aby se v něm vezl. Založil fotografický klub, vášnivě fotil, ale snímky, kde byl zachycen on sám, systematicky získával a likvidoval. Jediná jeho známá podobenka je na řidičském průkazu pro cyklisty vydávaném městem Pardubice. Ten průkaz má číslo 1, mimochodem. Pro nepřeberné množství zálib a pro lásku k novotám mu jeho spoluobčané přezdívali Bláznivý baron. On však nebyl blázen. Byl to člověk, který věřil v pokrok a chtěl, aby Pardubice byly na čele tohoto pokroku - ve všem. Musíme mu pomoci. Řada jeho nápadů se otiskne do života Pardubic natrvalo.

Bláznivý baron

Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

Trasa Skrytých příběhů

pardubice_002.jpg

pardubice_002_cam.png

cover_pardubice_002.jpg

pardubice_002_map.png

pardubice_002_cs_01.mp3

Baron Artur Kraus: Přeji dobrý den, vážení. Mé jméno je Artur Kraus a mám tu čest nosit titul baron. Takže tady v Pardubicích mi všichni říkají “baron Kraus”. Jak asi víte, založil jsem pardubickou pobočku České ústřední jednoty velocipedistů… Cože, to nevíte? No, ale co je velociped, to víte. Taky ne? Vy neznáte jízdní kolo? No, tak vidíte! O tom já mluvím. Takže už si rozumíme. Jízdní kola jsou teď v Pardubicích vidět na každém rohu a přibývají. To je dobře. ALE novopečení cyklisté jsou zdrojem zmatků a problémů. Motají se do cesty povozům, ohrožují chodce… Zkrátka, potřebují nějaká pravidla. Proto jsme zavedli “Jízdní řád pro cyklisty v královském komorním městě Pardubicích” a vydáváme proškoleným cyklistům řidičské průkazy. Tedy zatím jsme vydali jen jeden. Ten mám já. Je to začátek.

Ne, chyba. To slovo je “dráha”. Naštěstí to barona napadlo i bez nás a podnítil vytvoření cyklistické dráhy v místě dnešního sídliště Dukla.

První cyklista

pardubice_002_cs_02.mp3

Baron Artur Kraus: Cyklistika, to je jen začátek. Budoucnost je létání. Ano, já sám vyvíjím ornitoptéru. No, křídelník, létající stroj poháněný lidskou silou. Mám ho tady ve svém domě, ve svém pokoji v prvním patře. Vymyslel jsem, že křídlo pokryji pruhy látky, které jsou poskládané tak, že při pohybu křídel nahoru propouští vzduch a při pohybu dolů se na sebe připlácnou a do vzduchu se naopak opřou. Je to velmi důmyslné, nemyslíte? Pracoval jsem na tom celou zimu a teď řeším už jen malý problém. Jak ta křídla dostat ven z domu. Ona jsou tak velká, že neprojdou dveřmi.

Ornitoptéra

pardubice_002_cs_03.mp3

Baron Artur Kraus: No, pokusy s ornitoptérou k ničemu nevedly. Nepodařilo se mi vzlétnout. Ani při skoku na ulici, ani nikdy později. Pokusů jsem prozatím zanechal a rozhodl jsem se soustředit na svou vědeckou práci. Od svého pobytu ve Francii se věnuji astronomii. Tady na zámku jsem si pronajal jednu místnost vedle kaple Tří králů a zřídil si ve věži astronomickou observatoř. Zajímají mne komety, pozorování meteorů a také sledování Slunce.  Apropos! Kolik je v mé době na světě vědců, kteří pravidelně pozorují Slunce? Myslím, že jsem jeden z prvních. To neříkám, abych se chlubil. Jen aby bylo jasné, že jde o zcela nový obor. Přál bych si, aby má astronomická práce měla co největší význam.

Ke hvězdám

pardubice_002_cs_04.mp3

Baron Artur Kraus: Koupil jsem si vánoční dárek. Ano, sobě. Netvařte se, že to neděláte. Člověk musí někdy udělat radost sám sobě. Letos jsem si koupil pod stromeček ski. Poslali mi je přímo z Norska. Á, nedivím se, že nevíš, o čem mluvím. Cha, nikdo to tady nezná! Je to úplná novinka. Prkénka se zahnutou špičkou si dáš na nohy a kloužeš se na sněhu. Je pak jedno, kolik toho sněhu je. Se ski (v Krkonoších jim lesníci říkají “lyže”) se do sněhu neboříš. Zní to skvěle, že? Ale není to tak jednoduché, jak jsem si myslel. Ski občas kloužou zpět. Je k tomu jedna hůl, kterou se můžeš odrážet, ale musíš to natrénovat, jinak jsi neustále na zemi. Jenže kde mám trénovat? Nechci, aby se mi Pardubáci pošklebovali.

Ne, ten nejlepší prostor pro tajné tréninky je park u zámku. Barona navíc napadne, že by mohl trénovat v čase, kdy je ve městě nejméně lidí - v noci.

pardubice_002_cs_05.mp3

Baron Artur Kraus: Už jsem ti říkal o své lásce k hudbě? Na zámku jsme s přáteli provozovali hudební večery a taky jsem založil devítičlennou kapelu. Říkáme jí “Cikánská”. Hrajeme původní cikánské písně, ale i díla Kálmána, Lehára a Chopina. Mám teď jednu utkvělou myšlenku. Při cestě do Paříže jsem viděl vynález jednoho Američana, Thomase Edisona. Jmenuje se to fonograf a umí to zaznamenávat zvuky. Zařízení má váleček pokrytý voskem. Váleček se otáčí a zvuk se skrze trychtýř přenáší na membránu z rybího měchýře a na přilepenou jehlu. Kmitání jehly se přenese do vosku. Zpětně se pak dá zvuk zase přehrát, když jehla projede drážkou znovu a tentokrát ona rozkmitá membránu v trychtýři. Kéž bych měl vlastní fonograf. Kéž bych mohl nahrávat naše hudební produkce a znovu si je poslechnout.

Ne. Správné řešení je Brusel. Baron si nakonec sežene fonograf tam. Jen mu to trvalo déle.

Hudba

pardubice_002_cs_06.mp3

Baron Artur Kraus: Pojďme! Zahrajeme si tenis. Tahle hra získává poslední dobou na oblibě. Po celé zemi vznikají kluby tenistů, ale jsou to většinou kluby německé. Já jsem chtěl mít v Pardubicích klub český a tak jsem nechal přeložit anglická pravidla tenisové hry do češtiny a vydal jsem je tiskem. A také jsem nechal postavit předpisový kurt. Ach ano, měl bych říct “tenisový dvorec”.  Rád bych tenis více zpropagoval. Mezi mými přáteli je málo sportovců a málo soutěživosti. Všichni se brzo unaví a já pak celou společnost bavím vyprávěním o ptácích, o stavbě jejich křídel a o jejich podivuhodné schopnosti létání… tenis se pak změní v přednášku nebo divadelní představení. Zkrátka chybí mi hrou nadšení soupeři. Co mám dělat?

Tenis

pardubice_002_cs_07.mp3

Baron Artur Kraus: (slavnostně) Ano, přátelé, je to tak. Lidská vynalézavost opět mění svět! Toto je nástupce bicyklu, motocykl. Je to kolo vybavené motorem. Toto je stroj firmy Hildebrand & Wolfmüller z Mnichova, vybavený dvouválcovým čtyřtaktním motorem, který dokáže vyvinout rychlost až 45 kilometrů v hodině. Tedy je čtyřikrát rychlejší než zdatný běžec. Toto je první stroj v Rakousku-Uhersku, ale dejte na mě,  zanedlouho tyto stroje ovládnou naše silnice. Posečkejte! Předvedu, co takový stroj dovede. (odjíždí na motorce)

Ne, je tam “vstup zakázán”. Koukáš kdovíkam. Radši nechoď moc blízko k silnici, ať tě nepřejede motorka.

Motorka

pardubice_002_cs_08.mp3

Baron Artur Kraus: Tak jsem právě domluvil s jistým Janem Kašparem, který se zde v Pardubicích snaží zkonstruovat první české letadlo. Ne ornitoptéru jako jsem vyráběl já, ale letadlo s motorem. Velmi tomu fandím, a proto jsem se nabídl, že mu budu dělat ředitele letů. Každý takový podnik totiž podle nařízení rakousko-uherských úřadů musí mít odpovědnou osobu. Asi aby bylo zajištěno, že se letečtí nadšenci, usilující o zápis do historie letectví, nebudou pouštět do sebevražedných pokusů s narychlo sflikovanými stroji. Známe to, že? Mladý Kašpar má však ještě jiný problém. Jeho otec s leteckými experimenty hrubě nesouhlasí. Je to majitel hotelu Veselka, kam chodím pravidelně hrát šachy. Známe se tedy dobře, ale opravdu nevím, jak bych mohl hoteliéra Kašpara přesvědčit, aby syna podpořil. Máš nějaký nápad?

Letec

pardubice_002_cs_09.mp3

Baron Artur Kraus: Tak už jste to slyšeli? Kašpar to dokázal! Vzlétl a letěl. Letěl celých 24 minut z Pardubic do Chrudimi a zpět. Nutno říct, že předtím své vlastní letadlo rozsekal o strom. Z pokusu na vlastním stroji vyvázl jen s pochroumaným sebevědomím. Rozhodl se zanechat vývoje vlastního letadla a koupit odzkoušený stroj od Francouze Blériota. Udělal dobře. Teď jest to první Čech, který letěl nad českou půdou. No, ale teď chce uskutečnit dálkový let do Prahy a to už za čtrnáct dní. Pak přijdou další a další lety. U všeho budu muset jako ředitel letů nějak asistovat. Mám ale vlastní zájmy, vlastní projekty. Jak to mám všechno stíhat a nelétat jak letadlo?

Ředitel letů

pardubice_002_cs_10.mp3

Baron Artur Kraus: Už když jsem měl hvězdárnu na zámku rozhodl jsem se, že ji jednoho dne  zpřístupním lidem, aby to nebylo jen vědecké pracoviště, ale také místo vzdělávání a osvěty. Věřím, že pohled na hvězdné nebe nás lidi činí lepšími, jaksi pokornějšími. Kdokoliv je v mé hvězdárně vítán a dostane se mu ponaučení. Abych lidi získal pro astronomická pozorování, vydal jsem vlastní knihu “Hvězdářem snadno a rychle. Létavice a povětroně” (ne každý totiž ví, co je kometa a co jsou meteory). A taky jsem začal vydávat různá upozornění na zajímavé nebeské jevy a úkazy. Nevýslovně šťastný bych byl, kdyby se kolem hvězdárny vytvořila skupina lidí, kteří budou sdílet svá pozorování a dělit se o své poznatky. Co myslíš, je něco takového možné?

Ne, je třeba přičíst +3 minuty. Baron se narodil 2. 8. 1854. Bylo to na ceduli, kterou máš mít vyfocenou z druhého zastavení. Naštěstí se baron nedal odradit a jeho propagace hvězdárny a nebeských úkazů vedla k tomu, že se kolem hvězdárny postupně nashromáždilo 2000 dopisovatelů a pozorovatelů.

Bláznivý baron

Rok 1895

Popis trasy

Bláznivý baron