Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

praha_045.jpg

praha_045_cam.png

cover_praha_045.jpg

Trasa vás zavede do míst, která byla důležitá pro The Plastic People of the Universe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hospody, kluby, ale i byt manželů Němcových. Končí u soudu, kde probíhal proces s vlasatci. Proplétá se centrem Prahy, přechází z pravého břehu na levý a zpátky. Pro pěší procházení je dlouhá 11,5 km a doporučujeme tedy používat tramvaje mezi 7. a 8. zastavením (zastávky Karlovy lázně a Palackého náměstí spojují tramvaje 17 a 27) a mezi zastavením 10 a 11 (zastávky I. P. Pavlova a Malostranské náměstí spojují tramvajové linky 22 a 23).

Ivan Magor Jirous a undergroundová kapela Plastiků se díky své svobodomyslnosti ženou do střetu s komunistickým režimem. Potřebují pomoc.

V listopadu proběhlo u krajského soudu v Praze odvolací řízení, které potvrdilo původní rozsudky. Jirous byl poslán do věznice Mírov a propuštěn v září 1977, Zajíček si trest odpykal na Borech a vyšel na svobodu v březnu 1977. Brabenec a Karásek byli propuštěni krátce po rozsudku, protože si většinu trestu odseděli ve vazbě.
Proces s členy českého undergroundu však přinesl i pozitivní důsledky. Inspiroval myšlenku založit uskupení na obranu perzekvovaných a odpor proti režimní nespravedlnosti. O tři měsíce později, v lednu 1977, vznikla Charta 77.
Po návratu z vězení se Jirous zapojil do práce na samizdatovém časopisu Vokno, který vycházel v nákladu několika set kusů. Po osmnácti měsících svobody byl však za vydávání Vokna znovu zatčen a jako „obzvlášť nebezpečný recidivista“ odsouzen na tři a půl roku do věznice ve Valdicích. Napsal zde sbírku básní. Tu, napsanou na cigaretových papírcích, tajně vynesl Jiří Gruntorád. Sbírka Labutí písně byla následně vydána samizdatem i exilovými nakladatelstvími. V roce 1984 byl Amnesty International vyhlášen vězněm měsíce.

Po propuštění z Valdic byl Jirous pod dvouletým ochranným dohledem, během něhož se musel denně hlásit na policii. Žil se svou druhou manželkou Julianou a dcerami ve Staré Říši na Vysočině. Rok po skončení dohledu byl opět zatčen a odsouzen na rok a půl za spoluručení podpisů pod peticí odsuzující smrt Pavla Wonky. Zbytek trestu mu 25. listopadu 1989 prominul prezident Husák pod tlakem revoluce.

praha_045_map.png

praha_045_cs_01.mp3

Ivan Martin Jirous (1969): Posaď se k nám! Já jsem Ivan Martin Jirous, přezdívaný též Magor, a tohle je můj švára Honza Ságl, fotograf. Sedíme tady ve Valentinské U Svitáků a místo toho, abychom řešili výtvarný koncept dalšího koncertu kapely The Primitives Group, řešíme, že je ta kapela asi za svým zenitem. Na Břevnově se objevila úplně nová kapela, která hraje psychedelic rock jako Primitivové, ale s úplně jiným zápalem. Vede to nějakej Mejla Hlavsa, je mu osmnáct, a přes všechny hudební kiksy jsou ti kluci úchvatní. Říkají si The Plastic People of the Universe, podle písně Franka Zappy. Podobně jako primitivové používají ohně na scéně, zvláštní kostýmy a jiné efekty, hrají hodně The Velvet Underground. Tady s Honzou si říkáme, že je možná na čase The Primitives Group rozpustit. No, neříkali jsme to před chvílí? No! Já si myslím, že by bylo nejlepší vzít z původní sestavy Pepu Janíčka a kolem něj udělat novou kapelu. Už mám i nápad na jméno. Bude se jmenovat Tha Fafejta Gums, podle toho výrobce prezervativů, a budeme zhudebňovat reklamní slogany na šprcky. Co říkáte?

Rozpuštění Primitivů

praha_045_cs_02.mp3

 Ivan Martin Jirous (1969): Ve stejný době jako já si Plastiků všiml i Pavel Kratochvíl zvaný Krýťa. Dělá manažera skupině Olympic a chce manažerovat i Plastiky. Museli jsme se nějak dohodnout. Takže já jsem uměleckým vedoucím skupiny a Krýťa je manažer. Snad to bude fungovat. Krýťa dostal skupinu pod Pražské kulturní středisko a zařídil zkušebnu v Kinského paláci na Staromáku. A teď plánuje velký showbyznys a začíná mě tím trochu štvát. Radši bude platit kapelu ze svého, než by ji nechal hrát za nízký honorář. Copak nechápe, že kapela je tady od toho, aby hrála? Furt vymejšlí, jak kapelu zpropagovat, a jde na to úplně blbě. Teď přišel s tím, že zařídil fotku skupiny na barevné obálce časopisu Květy. Rozhodně jsem to odmítnul. Květy jsou kolaborantský časopis! Takže teď sedíme tady v Melantrichově U Zelené lípy a řešíme můj návrh smlouvy Plastiků s Krýťou. Tomu se to vůbec nelíbí, protože podle toho návrhu všechno rozhoduju já. Vypadá to, že kapela se bude muset rozhodnout, zda já, nebo Krýťa.

Ne, chyba. Naštěstí se kapela po chvilce váhání rozhodla pro cestu, kterou představoval Ivan Magor Jirous. Tou byla naprosto svobodná tvorba bez ohledu na cokoliv.

Rozchod s Krýťou

praha_045_cs_03.mp3

Ivan Martin Jirous (4/1970): Aby Plastici mohli hrát profesionálně, musí projít takzvanými přehrávkami – zahrát před schvalovací komisí. Jenže my máme nového bubeníka a nemáme teď žádnou zkušebnu. Bude to průšvih, protože už teď jsme pro PKS enfant terrible kvůli tomu, jak vypadáme a jak se prezentujeme. Když budou kluci hrát blbě, využijí toho v kulturním středisku, aby se nás zbavili. Hle, kdo to tu je? Sám velký filozof Egon Bondy! Znáte se? S Bondym jsem se seznámil na psychiatrické klinice. To je vtipná historka. Představili mi ho jako Zdeňka Fišera, moc hezky jsme si několik hodin povídali v bláznovské zahradě a já vůbec netušil, že tenhle Fišer píše pod pseudonymem Bondy. Když mi to chlapi tady U Glaubiců vysvětlili, nechtělo se mi tomu věřit. Bondyho jsem četl a byl pro mě takřka mytickou postavou. Egone, brachu, řešíme tady zapeklitý problém. Víš, ta kapela, co se ti tak líbila, The Plastic People of the Universe… tak teď řeší, že nemá zkušebnu a potřebuje cvičit na přehrávky. Nevěděl bys o někom, kdo by věděl o nějakém prostoru?

Ne, špatně. Jde o dům U Dvou slunců. Naštěstí si Egon Bondy i bez našeho zásahu uvědomil, že má v zadním traktu domu U Dvou slunců místnost, kde píše. Bude teď dva týdny v lázních a tak může místnost půjčit Plastikům, aby si zde udělali dočasnou zkušebnu.

Setkání s Fišerem

praha_045_cs_04.mp3

Ivan Martin Jirous (1969): Tak to je fantastický! Bondy skutečně dodržel, co slíbil, a poslal nám klíče od své pracovny, co má v domě U Dvou slunců. Dostali jsme podrobné instrukce, jak se chovat při kontaktu s ostatními nájemníky: Bajsovi jsou Romové a budou v pohodě, přímo nad pracovnou spí nějaký železničář a až si přiběhne stěžovat, máme mu vrazit do ruky připravenou láhev vína… Popravdě, i když jsme všechny okna a dveře utemovali matracema, stejně je ten náš bigbeat slyšet do poloviny Nerudovky. Bondyho přítelkyně se plíží domů až za tmy, aby ji nikdo nepotkal. Sám Bondy je dva týdny v lázních a tak jen píše vzkazy: (čte) „Mám zprávy, že barák se otřásá v základech, psi vyjí a nájemníci šílí. Vyřiďte panu Jirousovi, že moc lituju, že u toho nejsem.“

Zkušebna u Bondyho

praha_045_cs_05.mp3

Ivan Martin Jirous (5/1969): Přehrávky jsou už zítra. Máme tam předvést tři písně, což je přesně počet skladeb, co jsme stihli nazkoušet za ty dva týdny u Bondyho. Jenže komise bude chtít vidět seznam minimálně dvaceti skladeb z našeho repertoáru a skladby budou ze seznamu vybírat náhodně. Musím vymyslet seznam dvaceti písní a ty názvy musí být takové, aby se na kteroukoliv dala zahrát některá z těch tří nazkoušených. Myslel jsem, že když teď dělám nočního hlídače v galerii ve Šternberském paláci, budu mít dost času, abych to vymyslel, ale vůbec mi to nejde. Jsem u osmi skladeb a víc už mě prostě nenapadá. Co teď?

Ne, to je špatně. Naštěstí i bez tebe Ivana Magora Jirouse napadne projít expozici ve Šternberském paláci a podle vystavených děl vytvořit fiktivní seznam skladeb, které Plastici hrají. Jedinou vadou je, že všechny názvy budou znít dost pochmurně. To se může kapele vymstít.

Seznam skladeb

praha_045_cs_06.mp3

Ivan Martin Jirous (5/1969): Tak přehrávka je za námi. Zahráli jsme dvě naše nazkoušené skladby, jednu instrumentálku a druhá byla zhudebněná báseň Jiřího Koláře Růže a mrtví. Tu kluci zahráli, když předseda poroty zapíchl prst do položky na seznamu písní nazvané Triumf smrti.
Vypadalo to, že jsme v pohodě, ale komise se už tři čtvrtě hodiny radí. Normálně se vyjádří do pěti minut. Tohle nevypadá dobře. Kéž bych věděl, co se tam řeší.

Přehrávky

praha_045_cs_07.mp3

Ivan Martin Jirous (5/1973): To, že Plastici dostali přehrávky, se slavilo po andřošských hospodách celý týden. Jenže dneska mi Pepa Janíček přinesl dopis ředitele PKS, že jsme přehrávky neudělali. Takže beru telefon a jdu volat řediteli PKS Varvařovskému. Soudruhu řediteli, tady Ivan Martin Jirous. Dostali jsme od vás dopis, kde píšete: „Vaše skladba repertoáru nezaručuje takový společenský dopad, aby bylo možné zprostředkování vaší skupiny Pražským kulturním střediskem.“ Je pod tím váš podpis. Chci se vás tedy zeptat, z čeho tak soudíte, když na přehrávkách zazněly jen dvě skladby, a jedna z nich byla instrumentálka a druhá na slova českého básníka Jiřího Koláře? (hlas z telefonu) Vy hrajete morbidní hudbu a PKS nic takového zprostředkovávat nebude.
Sakra, ta inspirace pozdní gotikou se nám nevyplatila! Teď budeme odsouzení hrát na svatbách a soukromých oslavách. Pojď, půjdeme se uklidnit dobrou dvanáctkou tady v hospodě U Malvaze. Mám se tu potkat s Vráťou Brabencem. Viděl jsem ho hrát a myslím, že by byl skvělou posilou naší kapely. Snad mu nebude vadit, že už nebudeme koncertovat.

Ne, špatně. Naštěstí se Magor už nad otázkou českých textů zamýšlel a po chvilce s Brabencem souhlasil, že by Plastici měli začít zpívat i vlastní české texty. Brabenec se stal součástí kapely a sám bude později psát kapele písňové texty.

Varvařovského zamítnutí

praha_045_cs_08.mp3

Ivan Martin Jirous (7/1973): Díky Brabencovi jsme začali hrát víc česky. Zprvu jsme byli přesvědčení, že se čeština pro tvrdý rock nehodí, ale pak přišel Mejla nadšený básní Růže a mrtví a teď jsme si ujasnili, že se nám všem líbí trochu bláznivé texty Egona Bondyho. Ano, ten, co nám půjčil zkušebnu, napsal Muchomůrky bílé a další skvělé verše. Ale promiň, musím se teď věnovat svým třem hostům. Tohle je básník a výtvarník Eugen Brikcius, autor mojí přezdívky, tohle dramatik a překladatel Jiří Daníček a tady je dramatik, scenárista a překladatel Jaroslav Kořán. Zapíjíme žal nad tím, že před pěti lety Sověti rozjezdili pásy tanků to málo svobody, co tu začalo rašit. (cinkot půllitrů) Zazpíváme si „Zahnat Rusy-vrahy do pekel, kam patří“! Hele, tomu strejdovi tady to nějak zvedlo tlak. Člověče, co se do nás serete? Cože? Že jsme špinaví vlasatci? No, tak to vy jste zase plešatej bolševik! Dejte sem to Rudý právo! (šustění a muchlání novin) Tak! (trochu s plnou pusou) Takhle, jak jsem dnes snědl tohle Rudé právo, takhle jednou sežereme bolševiky.

Střet s majorem StB

praha_045_cs_09.mp3

Ivan Martin Jirous (8/1975): Nazdar! Dlouho jsme se neviděli. Ten incident U Plavců a pak osm měsíců za katrem. Jdeš k Němcům? Ne? Tady v tom domě bydlí Jirka Němec se svou ženou Danou. Jejich byt je centrem všech svobodomyslných lidí v Praze. Němcovi u sebe doma organizují bytové semináře, kde řeší i jiné filozsofické názory než ty marxisticko-leninské. No, scházíme se u nich i my, vlasatý máničky z undergroundu. Kdokoli jde kolem, zastaví se u Němců v Ječné, i ti mimopražští. Sedí se v kuchyni, Dana vaří a u toho nám sděluje, co je nového, kdo je na tom špatně a kdo potřebuje nějakou pomoc. Němcovi fungují i jako informační kancelář ohledně neoficiálních koncertů Plastiků… Několik let jsem u nich bydlel, často i s Mejlou, který se zakoukal do jejich dcery. Dana je úžasná osoba. Chci se s ní poradit, co mám dělat. Mám pocit, že se kolem nás stahuje smyčka. Po koncertu na svatbě Mejly Hlavsy a Jany Němcové následoval mohutný policejní zákrok a desítky z přítomných na 48 hodin zabásli. Nedaří se nám zorganizovat další koncert. Znovu nám nedali přehrávky…

Ne, špatně. Naštěstí nemá Magor jen nás. Němcovi mu poradili, aby se spojil s představiteli disentu a poradili mu, kdo ho seznámí s Václavem Havlem. 

U Němců

praha_045_cs_10.mp3

Ivan Martin Jirous (3/1976): Tak mně František Smejkal, mimochodem skvělý teoretik umění, pomohl sejít se s Václavem Havlem. Seděli jsme tady dole v baru Hotelu Kriváň. Já Havlovi pouštěl naše nahrávky a prakticky jsem ho nepustil ke slovu. Ptal se, co je naším cílem, a tak jsem mu řekl, že jsem to všechno letos sepsal ve svý Zprávě o třetím českém hudebním obrození. Je to programové prohlášení českého undergroundu. Cílem nás androšů má být vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a komunistické hierarchii hodnot. Radikálně odmítáme nátlak. Jakýkoliv! Chceme autentičnost v životě a v umělecké tvorbě. Důležité je, a to jsem Havlovi taky vysvětloval, že kultura nemůže mít za cíl destrukci establishmentu. Protože tím by se totalitním strukturám sama vehnala do náruče. 
Havel přikyvoval, přikyvoval, ale nejsem si jistý, zda chápe, o co nám jde. Varovali mě, že v disentu si mnozí hrají svou vlastní hru. Takže fakt nevím, co si mám myslet.

Ne, špatně. To slovo je „dopis“. Naštěstí i bez nás přijde Havel na to, že se musí muzikantů zastat, a ve chvíli, kdy komunistický režim pozatýká část undergroundových muzikantů, napíše dopis německému spisovateli Heinrichu Böllovi s žádostí o solidaritu pro „skupinu hudebníků postavených před soud“. Dopis pak podepíší i národní umělec Jaroslav Seifert, spisovatelé Pavel Kohout a Ivan Klíma, filozofové Karel Kosík a Jan Patočka či literární historik Václav Černý. Režim se pak zalekne a prokurátor část obvinění stáhne.

Schůzka s Havlem

praha_045_cs_11.mp3

Ivan Martin Jirous ​​(9/1976): Tak ty jsi tady taky. Je div, že jsi mezi těmi, co se dostali do soudní síně. Koukni, kolik je tu soudních úředníků a divnejch chlapů, zřejmě estébáků. Nahnali sem, koho mohli, aby veřejné slyšení obsadili svými lidi a mohli ostatní nechat na chodbě. Je tu jen několik členů rodin. Na chodbě je prý přes 150 lidí. Chtějí nás zabásnout za paragraf 202 trestního zákona – výtržnictví. Tvrdí, že k tomu došlo na koncertě 21. února v Bojanovicích, což byl Druhý festival druhé kultury a zároveň moje svatba s Julianou Stritzkovou. A víš, co označují za výtržnictví? Používání vulgarismů v textech. Na celým koncertě zazněly asi čtyři vulgarismy, ale to nikoho netrápí. Je potřeba pozavírat nějaký vlasatce. Nejprve se po koncertě nic nedělo, ale v březnu sebrali dvaadvacet lidí. Chtěli soudit čtrnáct z nás, ale protože se kolem našeho případu strhla mela, budou soudit jen mě, textaře DG 307 Pavla Zajíčka, písničkáře Sváťu Karáska a Vráťu Brabence z Plastiků. Myslím si, že ty, co měli dělnický profese, nechali a do lochu pošlou ty intelektuály: kunsthistorika, dva kněze a architekta. Vidíš někde Havla? Potřebujeme, aby tu byl a mohl o tom napsat do zahraničních médií. Komunisti si mysleli, že nás v tichosti zašijou, ale ten zájem lidí je vysloveně zaskočil. Sežeň Havla.

Magor Jirous

Rok 1969

Popis trasy

Sponzoři trasy

Nadace PPF

Magor Jirous