Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

pribor_001.jpg

pribor_001_cam.png

cover_pribor_001.jpg

Známý lékař a psychiatr Sigmund Freud se snaží zabránit tomu, aby mstivá novinářka vypátrala a zveřejnila jeho milostný dopis.

Trasa vede postranními uličkami okolo centra Příbora. Zavede vás na starý hřbitov i do městského parku.

Příběh jsme si vymysleli, Freud od mladických let v Příboře už nebyl, ale jeho studentská láska je doložena dopisy a vzpomínkami.

pribor_001_map.png

pribor_001_cs_01.mp3

Sigmund Freud: Vítám tě před mým rodným domem! Když jsem se narodil, dostal jsem jméno Sigismund Šlomo Freud, ale já jsem si to v době lékařských studií zkrátil na Sigmund Freud. I tak je poznat, že mí rodiče byli židé. No, ale k věci! Potřebuji tvou pomoc. Předně tě ale důrazně žádám, abys o naší návštěvě města s nikým nemluvil. Jsem tady tajně. Hledám tady svou studentskou lásku. Ale, co říkám „lásku“! To bylo jen takové freudovské přeřeknutí. Dívku, co se mi kdysi líbila, jsem chtěl říct. Vlastně teď ani nevím, zda chci Gizelu – tu dívku – znovu vidět. Já se snad otočím a pojedu zpět domů do Vídně. V životě jsem snad nebyl tahle bezradný.

Váhání

pribor_001_cs_02.mp3

Sigmund Freud: Jaj, jak je ta lidská psychika složitá. Přijel jsem až z Vídně, abych našel dívku, co jsem poznal jako šestnáctiletý studentík na prázdninách, ale zároveň mi něco ve mně – jak já říkám „podvědomí“ – neustále říká, že je to velká chyba. Jsem už přes třicet let šťastně ženatý. Gizelu jsem potkal na jediný týden před šestačtyřiceti lety a víckrát jsem se do Příbora nevrátil. Je to krajně nerozumné – iracionální. Ale může za to moje noční můra. Ne sen! Šílená ženská, co píše pomlouvačné články do časopisu Mravnost nade vše. To ona chce najít Gizelu a udělat s ní rozhovor o mně. Musím Gizelu najít a zabránit, aby se ty dvě setkaly! Ale, kde začít?

Mravnost nade vše

pribor_001_cs_03.mp3

Sigmund Freud: Já mám velkou spoustu nepřátel. Mé myšlenky jsou pro některé lidi nestravitelné. Například mí kolegové lékaři mi zazlívají názor, že nám, lidem rozumným, ve skutečnosti vládnou zvířecí a primitivní pudy. A ta novinářka, co jsem o ní mluvil, tak ta mi nemůže zapomenout, že jsem označil náboženství za příznak společenské duševní choroby. Tahle rádoby reportérka se rozhodla, že vyhrabe z mého života každou, i tu nejnepatrnější, nepravost, aby mne mohla špinit v novinách. Teď pase po mém dopise, kde jsem vyznával lásku patnáctileté sestře mého kamaráda. Chce mě tím zesměšnit. Ale jak vůbec přišla na tuhle dávno zapomenutou záležitost?

Dopis

pribor_001_cs_04.mp3

Sigmund Freud: Já to nechápu. Můj nejlepší přítel z mládí a on udělá to, že si pustí hubu na špacír a chlubí se tím, že já – známý lékař, psychiatr - jsem se zakoukal do jeho sestry. Chce se snad udělat zajímavějším? Copak neví, jak dlouho jsem bojoval o to, aby mě ostatní vědci brali vážně? On si snad nevšiml, že úzkostlivě chráním své soukromí? To z toho bystrého a vnímavého mladíka vyrostl úplný pitomec? Tedy, až já toho lumpa najdu, já mu to spočítám. Kamarád nekamarád, rozsekám ho na kusy!

Zrádce

pribor_001_cs_05.mp3

Sigmund Freud: Něco mi říká, že jdu pozdě, že umanutou novinářku stejně neodradím. Asi je to jen obranný mechanismus, kterým se mé nevědomé já snaží dopředu ochránit před zklamáním. Takových obranných mechanismů jsem odhalil u svých pacientů celou řadu. U druhých je ihned poznám, a tak bych jim neměl sám podléhat, ale nemohu si pomoci. Mám chuť se otočit a zmizet odsud, dokud o mně nikdo neví. Pojď, jdeme domů.

Otočka

pribor_001_cs_06.mp3

Sigmund Freud: Tak tahle budova tu stojí pořád. Tady, ve správní budově Flussovy továrny na klobouky, jsem před těmi lety trávil prázdniny. Tady jsem potkal poprvé Gizelu. Ááá, támhle už se blíží můj přítel, co neudrží tajemství. Buď zdráv, příteli. Tak dlouho jsme se neviděli... Víš, že jsem tě před chvílí proklínal a dokonce jsem plánoval, že tě rozsekám na kousky? No co se divíš? Vždyť ty jsi přihrál skvělý námět rádobynovinářce, co se snaží mi uškodit, jak může. A ještě jsi do toho zatáhl svou vlastní sestru. Kde je Gizela? Musím s ní mluvit, než se potká s tou novinářkou. Cože? Oni už se setkali? A mají další schůzku? A kdy? Co jí Gizela řekla? Dala jí můj dopis? Má ho ještě? Tak řekni něco!

Setkání

pribor_001_cs_07.mp3

Sigmund Freud: Tak je to, jak jsem si myslel. Je pozdě a už nic nezmůžu. Jdu se projít na kopeček na hřbitov.
A hleďme, někdo sem jde. Poznávám ji. Je to Gizela. Hodně se změnila, ale má stále stejný pohled. Dobrý den, Gizelo. Co jsi mi přišla říct? Ano, já vím, že jsi slíbila té novinářce rozhovor. Co ten můj dopis, máš ho ještě? To je dobře. Jestli ho neviděla, nesmíš jí ho ukázat. Proč? Ty ji neznáš, je posedlá snahou mě nějak zostudit. Ale kdepak, nepíše můj životopis. Lže! Jen hledá, čím by mi mohla uškodit u úzkoprsé vídeňské společnosti. Vrať mi ten můj dopis a zruš tu schůzku, prosím.

Je pozdě

pribor_001_cs_08.mp3

Sigmund Freud: Tak jste to viděli. Gizela vůbec nepochopila, že ta novinářka je obludně zákeřná osoba. Měl jsem jí ukázat některý z těch článků, aby viděla, s jakým gustem mi nadává do židů a šarlatánů. Měl jsem jí ukázat ty rozhořčené dopisy, co mi napsali čtenáři Mravnosti nade vše, když tam vyšel článek, že vychvaluji léčbu depresí kokainem. Koka je velmi užitečná rostlina, o tom nemám pochyb, ale ta grafomanka vždycky všechno překroutí, abych z toho vyšel jako veřejný nepřítel. Poraď, co mám říct Gizele, aby jí přestala věřit a už jí nic neříkala.

Freudův zlý sen

Rok 1918

Popis trasy

Freudův zlý sen