Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

ralsko_001.jpg

ralsko_001_cam.png

cover_ralsko_001.jpg

Hudebník Michael Kocáb chce definitivně ukončit okupaci Československa sovětskými vojáky. Je to v zájmu naší demokracie.

Trasa vede ze záchytného parkoviště Hradčany skrz bývalý vojenský objekt s ruinami staveb zbylých po sovětských vojskách až na letiště k zadní straně hangárů. Na předposledním zastavení můžete nehlédnout na letištní plochu, ale jinak je na ní vstup zakázaný. Když dojdete k informačnímu centru v obci Hradiště a vyluštíte kód ke zde umístěné schránce, budete si moci vyzvednout drobnou odměnu.

Poslední železniční transport se sovětskými vojáky a technikou opustil československé území 21. 6. 1991 a protokol o ukončení odsunu byl podepsán o čtyři dny později. Řečí čísel: vojáky a techniku odvezlo 825 vlaků. Ve 27 kolonách se po silnici přesunulo 1 709 vozidel. Letecká přeprava zahrnovala 15 přeletů. Sovětský svaz nikdy neuhradil požadované peníze na likvidaci ekologických škod. Ralsko je jednou z oblastí Česka, kde sanace po pobytu Sovětské armády stále probíhá. Hradčanské letiště prochází monitoringem a likvidací starších sanačních vrtů. Příběh vznikl díky spolupráci s Michaelem Kocábem s využitím jeho knihy vzpomínek Vabank 1989-1991 (Universum, 2019)

ralsko_001_map.png

ralsko_001_cs_01.mp3

Michael Kocáb (leden 1990): “Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, na půdě parlamentu vystupuji poprvé a navíc ve věci velice citlivé… Jde o otázku přítomnosti sovětských vojsk na našem území a o otázku jeho právního základu. To, že jsme se s touto otázkou nedokázali v minulosti včas a řádně vypořádat, stalo náš národ mnoho bolesti a utrpení.”
Co tady krucinál dělám? Já přece nejsem žádnej bafuňář, jsem Michael Kocáb – hudební skladatel, rocker. Asi bych ti měl vysvětlit, kamaráde, co se tady děje. Nedávno se rozjela revoluce, totalitní systém se rozkymácel rychlostí, kterou jsme si jen těžko dokázali představit a poryv revoluční vichřice mnou smýkl do samého středu politických událostí. Komunistická strana se vzdává moci a do naší země se vrací po čtyřiceti letech konečně demokracie. Na konci roku 89 jsem se stal poslancem Federálního shromáždění, to je parlament, víš, a hned v mém prvním parlamentním projevu jsem se zaměřil na věc, dle mého názoru, úplně nejdůležitější: dokud budou na našem území sovětská vojska, o svobodě si můžeme nechat jen zdát. Je třeba okupanty co nejdříve vykopat, promiň, vypoklonkovat ze země, než si Sovětský svaz zamane, že se mu vývoj u nás nelíbí. A že by si to zamanul dříve nebo později, to si piš! Snažil jsem se tohle téma vnutit nejvyšší parlamentní úrovni, tedy předsednictvu federálního shromáždění, ale všichni, včetně Dubčeka, se tváří, že je to na ně moc silné kafe. No já se  jim nedivím. To tady není nikdo, kdo by se toho důležitého úkolu ujal?

Interpelace

ralsko_001_cs_02.mp3

Michael Kocáb (1990): Tak, stažení sovětských vojsk ovšem musí předcházet ještě jeden důležitý - řekl bych osudově důležitý - akt. No, nejdůležitější akt. Je třeba aby parlament anuloval, tedy za od samého počátku neplatnou prohlásil „Dohodu o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Nevím, snad se mi snad to podaří, ale bude tomu předcházet řada jednání např. s prezidentem či s ministerstvem zahraničních věcí, s armádou, parlamentem, vládou. Právě jdu z jednoho takového zasedání a jsem pořádně
naštvaný. Slíbil jsem lidem, že odsun proběhne do roka a do dne, ale ruská strana to odmítá jako příliš krátký termín. Jejich vojáci u nás byli více než dvacet let, mají zde ženy, děti a prý se nemají kam vrátit. Na jednu stranu to chápu, ale na stranu druhou ... co je nám do toho, my jsme je sem nezvali. Někteří sovětští generálové navrhují dva roky odsunu, jiní pět až deset let a jsou i tací, kteří chtějí celý odsun zastavit. Bojím se, že když se odchod okupačních sil protáhne, může sovětský leader Gorbačov, Michail Gorbačov, ztratit podporu a Rudá armáda nastartuje své tanky, jako to udělala v roce 68. Na harašení se zbraněmi jsou odborníci. Chci, aby poslední voják opustil naši zem nejpozději do konce roku 90. Děj se co děj!

To ti nevyšlo. Správně je “vzít kompromis”. Půl roku není zas tak moc a je to lepší, než aby se celá operace zhroutila.

Jednání

ralsko_001_cs_03.mp3

Michael Kocáb (1990): No, dvakrát radost z toho nemám, ale nakonec byl dohodnut kompromis. Celý odsun bude dokončen nejpozději do 30. června 91. Ano, je to o půl roku později, než jsme s Václavem Havlem slibovali, ale věci se hýbou správným směrem a to je důležité. Jednáme o odsunu v Moskvě a máme přece silné karty v ruce: už 29. listopadu 89 byla parlamentem zrušena vedoucí úloha KSČ, o měsíc později, 29. prosince 89, byl Václav Havel zvolen prvním antikomunistickým prezidentem v bývalém sovětském bloku a o další tři měsíce později, 28.března 90 parlament přijal můj iniciativní návrh a zrušil Dohodu o dočasném pobytu sovětských vojsk u nás. Od toho okamžiku tedy sovětská vojska pobývají na našem území opět bez právního základu a to znamená, že už nejsou bratrská pomoc, v uvozovkách, samozřejmě, jak se oni nazývají, ale opět prostě a jednoduše okupanti. V této souvislosti vznikla i „Parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk“, jejíž jsem byl místopředsedou a teď předsedou, což nám dává možnost tuto obří akci kontrolovat. Takže teď se musíme pustit do práce. A první úkol: postupovat kategoricky, ale vyhýbat se otevřeným konfliktům se sovětskými veliteli a nepřipustit potyčky mezi občany a armádou!

Ne, to není správná odpověď. Aby lidé po vojácích neházeli cihly, je třeba je pravidelně informovat o situaci a o postupu odsunu vojsk.

Tisková konference

ralsko_001_cs_04.mp3

Michael Kocáb (1990): Dnes jsme s poslanci vyjeli na další z mnoha setkání s generálem Vorobjovem. Ten je velitelem Střední skupiny sovětských vojsk na našem území a zmocněncem sovětské vlády pro odsun. Musíme spolu kontrolovat harmonogram tří etap odsunu a stav jednotlivých vojenských areálů, samozřejmě. To víš, že se mi příčí spolupracovat s okupantem, ale jinak to nejde. (zvuk vrtulníku). Cože? Co prosím? Přes ten rachot vrtulníků Vás neslyším, pane generále. Že nás zvete na vyhlídkový let vrtulníkem? Že pak bude soutěž ve střelbě z pistole a že je připravená i vodka na závěr? To je nějaké nedorozumění. No to tedy ne, nejsme tu kvůli zábavě! Bože můj, celá poslanecká komise si náramně užila let a teď se hrnou i k terčům. Moment, pánové a dámy poslanecké sněmovny! Počkejte, neberte ty pistole do rukou! Copak si nikdo z kolegů neuvědomuje, jak je to nevhodné, netaktické a asi i nemorální? Žádné stakany vodky, žádné pobratření!. Chceme je vypoklonkovat. Párty můžeme pořádat, až vypadnou.

Ale ne, správně je “Zákaz vstupu”, takže náš hrdina si musí držet rezervovaný odstup a být nekompromisní.

Setkání s generálem

ralsko_001_cs_05.mp3

Michael Kocáb(1990): Díky za pomoc, kamaráde. No, nakonec jsme si s generálem Vorobjovem vyjasnili, že tohle rádoby kamarádíčkování je pro obě strany nepřípustné. Trochu ho to mrzelo, což na druhé straně poukázalo na jeho smířlivou povahu. Ale musím přiznat, že jsem měl z Vorobjova vlastně docela dobrý pocit. Měl zájem, aby odsun probíhal v klidu a aby byl harmonogram odsunu přesně dodržován. Dnes kontrolujeme letiště. Věděl jsem, že Sověti si na pořádek dvakrát nepotrpí, ale takový bordel jsem nečekal. Vidíš to, co já? To vypadá jako... jako pramen! Tady ze země vyvěrá pramen kerosinu – čistého leteckého paliva. Vždyť to je úplná ekologická pohroma! To by nevymyslel ani Václav Havel ve svých sebeabsurdnějších dramatech. Pod námi je snad celé podzemní jezero leteckého kerosinu! Vsaď se, že spodní vody celé krajinné oblasti jsou tím zasažené. Tohle se musí řešit! Ruská strana musí samozřejmě zaplatit všechny škody, co tu způsobila. To bez debat!

Ajaj, správně je Finanční náhrada škod. Michael Kocáb by měl ekologickou otázku předat patřičným ministerstvům a ta by měla žádat finanční náhradu.

Kerosin

ralsko_001_cs_06.mp3

Michael Kocáb (1991): Haló, u telefonu Kocáb, jak to tam vypadá, pane generále
Naďoviči? No to je malér! Děkuji za informace, jsme ve spojení… (položení sluchátka) Jak
vidíš, tady vládne všude zmatek, problémy se kupí a já jen doufám, že vše stihneme podle
harmonogramu. Teď mi to přijde nemožné. Spolupracuji s generálem Svetozárem Naďovičem, kterému jsem právě volal a on je velitelem vojenské „Správy pro zabezpečení odsunu“. Je to dobrý voják, který se rozhodl sloužit demokratickému státu a snaží se ze všech sil dosáhnout vytyčeného cíle. Vytyčeného cíle, tak tomu vojáci říkají. Teď je na hraničním železničním přechodu na slovenské východní hranici v Čierné nad Tisou. Tam se musí veškerý armádní náklad přeložit na vagóny určené pro širokorozchodnou ruskou trať, a ta začíná v Čopu. Jenže nejsme jediní, kteří odsouvají sovětská vojska. Maďarsko využívá stejnou trať a NDR je chce také tlačit přes naše území. A všichni stejně jako my spěchají. Chápu to, ale zároveň nechci dopustit jakékoliv zdržení odsunu u nás.

Sice si neodpověděl správně, ale i tak můžeme navrhnout, aby Němci a Maďaři využili jiné tratě, které nevedou přes Slovensko a tím se vyhneme zácpě v Čopu.

Železnice

ralsko_001_cs_07.mp3

Michael Kocáb (1991): Dostal jsem zajímavé echo od mého známého novináře Kvasničky, a totiž že v Bělé pod Bezdězem se chlapi v hospodě bavili o tom, že kdysi viděli podezřelý noční přesun důkladně zakrytého vojenského materiálu. Sovětům uvízl v bahně obrovský vojenský tahač a půl vesnice ho pomáhala vyprostit. Aha, říkáme si s Kvasničkou, to jsou ty jaderné hlavice. Už dlouho mám podezření, že jaderné zbraně na našem území opravdu jsou nebo přinejmenším byly. Sověti to jako vždycky popírají, ale vylučují to i naši důstojníci a generálové. No, a teď stojíme u podezřelého skladu, kam tahač tehdy zmizel, a chceme tomu přijít na kloub. Naši i sovětští vojáci mě celou dobu od téhle návštěvy odrazovali, ale nedal jsem si říct a dorazil jsem i se dvěma vojenskými autobusy. Na obrovských kovových vratech bunkru je ale fabka. Fabka, rozumíš. „Hej vojáku, přines kleště a přeštípni ten zámek“. Voják prohledává autobus chemického odřadu a prý “kleště nemůžu najít”. „Tak kladivo a uraž ten zámek! Cože? To se taky ztratilo? Do prčic! “V půlkruhu kolem mě stojí na třicet našich i sovětských vojáků bez hnutí a jen na mě zírají. Ale já se musím dostat dovnitř stůj co stůj. Co mám dělat?

Jaderné hlavice

ralsko_001_cs_08.mp3

Michael Kocáb (1991): O sebe strach nemám, ale mám strach o svou rodinu, chodí mi anonymní výhružné dopisy. Události posledních dní jsou neveselé. Dochází ke konfliktům mezi občany a vojáky. Někteří vojáci se odmítají vystěhovat a brání se zuby nehty. Po jiných zůstávají zcela zdevastované byty. A navíc jsme zjistili, že pokoutně rozprodávají našim lidem zbraně, z čehož nemá radost ani ruská strana. Tak. Teď přebíráme letiště Hradčany a co ti budu povídat, je to stejná hrůza jako všude jinde. Ještě stále se nepodepsaly smlouvy o majetkovém vyrovnání. Požadujeme 5 miliard, ale Rusové se nás snaží přechytračit a prý si místo peněz můžeme nechat všechny ty jejich krásné budovy, které nám zde za 23 let postavili. Rozhlídni se, kamaráde, kolem sebe, prosím. Jsou to většinou černé stavby, které nesplňují naše stavební normy. Všechny je budeme muset stejně zbourat. Já jsem slíbil, že odejdu z politiky s posledním sovětským vojákem, ale bojím se, že potom už se nikdo nepostará o spravedlivou náhradu škod. Co mám dělat?

Letiště Hradčany

ralsko_001_cs_09.mp3

Michael Kocáb (24.6.1991): Ahoj, rád tě opět vidím! Už je to konečně tady! Už je to tady, už je to tady, pamatuješ? Na našem území už zbývá jen poslední voják a tím je generál Vorobjov. Jo, přál jsem si, aby tento den byl uznán jako státní svátek, ale to se mi nepodařilo prosadit. No nic, tak jsme se rozhodli, že aspoň uspořádáme velkolepý koncert Pražského výběru, na kterém vystoupí mimo jiné i americký hudebník Frank Zappa. Nemůžu se dočkat. Dostal jsem nápad, že by se večer mohl završit tím, že přistane vrtulník a generál v něm symbolicky odletí zpátky do Ruska - přímo z koncertu. Vládě Sovětského svazu, respektive ministerstvu obrany se to ovšem nelíbí, sám Vorobjov mi žertem říkal, že kdyby se s ním vrtulník nedejbože zřítil, máme je tu do 24 hodin zpět. Asi to opravdu nebyl dobrý nápad. Ale co s tím? Stejně by to chtělo nějaký pořádný závěr! Přece musíme oslavit, že se nám to vše v klidu podařilo. Nenapadá tě něco?

Zdá se, žes nedával pozor, ale i tak ti prozradím, co se stane. Místo generála pošle Michael Kocáb vrtulníkem nafukovacího panáka, který se Vorobjovi podobá. Pokud se chceš podívat na celou tu parádu z nadhledu, dojdi k infocentru v Hradčanech a najdi dřevěnou schránku. Číselný kód ke schránce získáš, když k číslu 234 přičteš číslo z osmého zastavení.

Odsun Sovětů

Rok 1990

Popis trasy

Odsun Sovětů