Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

tabor_001.jpg

tabor_001_cam.png

cover_tabor_001.jpg

Husitské práče Matěj zaútočil se svou partou na špatného „nepřítele" a musí to nějak odčinit.

Trasa vede krásným historickým centrem, přes romantické hradby, parkem s dětskými hřišti ke středověké krčmě a muzeu filmových zbraní v Housově mlýně, přes hrad až k Muzeu čokolády a marcipánu.

tabor_001_map.png

tabor_001_cs_01.mp3

Práče Matěj: Vítej v Táboře! Moc mě těší! Já jsem Matěj Sprška, vůdce táborských práčat. 
Mám zrovna děsný průšvih a někoho, jako jsi ty, bych opravdu moc potřeboval. Totiž – trochu jsem to včera přehnal s bojovým tréninkem. Chtěli jsme místo šišek do praků konečně zkusit pořádné šutry. A ten vůz, co se blížil k táborským hradbám, měl rožmberskou růži! Tak jsem si myslel, že je to nepřítel a že dostanu pochvalu, když ho rozstřílíme na cucky… a místo toho jsem dostal od hejtmana Žižky strašně vynadáno a teď se prý musím všem táborským omluvit a když mi neodpustí, zbaví mě funkce! Můžeš mě podpořit? Tak co, dáš se k nám?

Šutry nejsou šišky

tabor_001_cs_02.mp3

Práče Matěj: Neřekl jsem ti dost podstatnou věc. Abyste se mohli – ty a ti, co přišli s tebou – stát Tábority, musíte odevzdat všechny své cenné předměty do společného majetku obce. Dejte je do těch velkých kádí a od té chvíle budou pro nás všechny společné. Stráž to pohlídá.
Jo a taky musíte odevzdat svůj rodinný vůz. Odteď bude patřit nám všem. Slyšeli jste o geniálních vojenských taktikách našeho hejtmana Žižky? To je čest, že právě váš vůz může stát v bojové vozové hradbě, která je pro husity v bitvách tak důležitá. To se spojí všechny vozy k sobě, pobijí se dalšími prkny, aby chránili naše lidi co nejlépe, a mezi vozy se na nepřítele namíří děla. To bys koukal, kolik taková vozová hradba může zachránit životů! A teď už poběž na ty hradby! Ukážu ti naše bojové cvičiště!

Vše je společné

tabor_001_cs_03.mp3

Práče Matěj: Víš co, ještě se před hradbami zastavíme tady. Vidíš ten dům s nízkou zdí a velkou střechou? Naše táborská stavení jsou podobná, jenom často ani zdi nemají. Kromě starého zchátralého hradu máme zatím jen stany a zemljanky, které jsou vykopané do země a nad zemí je vidět jen dřevěná střecha pokrytá slámou. A dřevěný kostel, co narychlo stavíme, tomu říkáme stodola, protože tak vypadá… 
Ale nikomu to nevadí, protože my teď nepotřebujeme honosné stavby a bohatství. Zbraně a hradby jsou pro nás nejdůležitější. Abychom se ubránili. Abychom ukázali svou sílu. A je nás pořád víc a víc. Pomůžeš mi nosit slámu na střechu? To mám zase za trest za ten včerejšek. Tady je takové práce… to je nekonečné! Pak už opravdu půjdeme na cvičiště!

Bydli, jak umíš

tabor_001_cs_04.mp3

Práče Matěj: Chtěl ses na něco zeptat? A na co? Jo, proč vlastně my husiti bojujeme. My musíme! Už se nedá nic jiného dělat! Když se nebudeme bránit, pobijí nás. Když budeme bojovat, zvítězíme! Opustili jsme svoje domovy a založili Tábor, protože jsme život v nesvobodě už nemohli dále snést. Aspoň dospělí to tak říkají, že tenhle starý svět, kterému vládnou katoličtí páni a zlá církev v čele s papežem, teď končí. A že začíná svět nový. A my jsme Boží bojovníci téhle revoluce. 
Určitě víš, že se jmenujeme husité podle Jana Husa. To byl slavný kněz. A církev ho dala před pěti lety upálit jenom proto, že chtěl, abychom my prostí lidé mohli číst Bibli v češtině, abychom byli blíže k Bohu a k pravdě a lásce. To máme chodit do kostela jen koukat na obrazy na zdech, protože kněží chtějí dále kázat pouze latinsky? A když prosíme za odpuštění, máme za to platit penězi? A také říkají, že prostý člověk je před Bohem méně než oni! Máme žít v takhle zkaženém světě? Pravda je na naší straně. A až to tady vyhrajeme, taky se naučím číst!
Tak a teď už konečně pojď na ty hradby!

Proč bojujeme?

tabor_001_cs_05.mp3

Práče Matěj: Tak tohle je to naše bojové hřiště! Podívej se z hradeb. Dovyprávím ti ten svůj průšvih s praky. Tam dole u řeky jel včera vůz s rožmberskou růží a já jsem si myslel, že je to nepřítel, a tak jsme do něj naprali kanonádu šutrů. Byl daleko, ale trefili jsme ho! Povedlo se nám kameny poplašit koně, takže ten vůz spadnul a soudky s vínem, co na něm byly, se rozbily! A my jsme nevěděli, že je to víno, a byli jsme tak pyšní, že jsme nepřítele porazili, až teče krev a zpívali jsme Ktož sú boží bojovníci a běželi jsme za samotným hejtmanem Žižkou mu to říct. 
Jenomže to víno bylo až z Německa a povozník ho vezl pro naši krčmu a do našeho kostela. Proto se teď musím každému omlouvat, protože není víno.

Létající šutry

tabor_001_cs_06.mp3

Práče Matěj: Pst. Tady ve mlýně prý sídlí Adamité, kteří chodí pořád nazí. Nikdy jsem tu nebyl, jen jsem o nich slyšel. Myslíš, že i jim se mám omluvit za to včerejší víno? Oni jsou taky husiti jako my, ale hodně podivní. Vzývají prý Adama z Bible, ten byl taky nahatý. Ti vůbec nebojují, jsou to blázni a dělají si prý naprosto, co chtějí. Jsou jich tu desítky až stovky a poslouchají svého vůdce na slovo. Tomu se říká sekta. Hejtman Žižka je vysloveně nesnáší. Vadí mu i to, že slouží mši pod širým nebem. Ale mně připadají hodní. Nechal bych je žít, jak chtějí. Když nikomu neubližují. 
Víš co, poběžíme za hejtmanem Mikulášem z Husi, třeba mi už odpustí tu včerejší střelbu! Když jsi mi to pomohl odpracovat!

Nahatí věřící

tabor_001_cs_07.mp3

Mikuláš z Husi: Á, velké práče Matěj Sprška! Jsem jedním ze čtyř táborských hejtmanů, čili zdejších vojevůdců, a mé jméno je Mikuláš z Husi. Bratře Matěji, už jsi odčinil včerejší přestupek? Vkládám do tebe velké naděje, protože právě zkušenosti, jako byla ta včerejší, z tebe učiní pevného muže, který se dokáže vyrovnat s vlastními omyly. Jak pravil Jan Hus: „Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné.“

Hejtman Mikuláš

tabor_001_cs_08.mp3

Práče Matěj: A jsme u našeho hradu. Byl opuštěný. Tady vyrábíme z polních nástrojů zbraně. U nás bojují všichni. Zkušení jezdci na koních, ale i obyčejní chlapi a ženské berou, co mají po ruce, a jdou. Jsou tak stateční! 
Víš ty vůbec, jak je možné, že husitská vojska porazí mnohonásobnou přesilu? 
Stoupneme si na těžce dostupné místo a obrníme se vozovou hradbou. Nepřátelští jezdci se proti nám rozjedou na koních plnou rychlostí, ale kopec, bahno nebo jiný terén je zbrzdí. Rytíři narazí na naši hradbu a palbu. Od vozů je odráží cepníci a sudličníci, mlátí je po hlavách. A zpoza nich létají kameny od nás! Pak vypustíme z hradby jezdectvo a pěchotu a jdeme do protiútoku. A zmatený nepřítel prchá! Naše vysoká bojová morálka nahání všem armádám strach!

Je libo řemdih nebo sudlici?

tabor_001_cs_09.mp3

Práče Matěj: Tak tady máme tu vojenskou kuchyň. To je dobrot, co? Tady tě zanechám, abyste se posilnili a taky si mohli postavit obydlí a měli kde spát. Jen mi ještě naposledy pomoz – kuchařky chtějí nanosit vodu z kašny. Máme tu trochu problém s vodou, musíme chytat dešťovou do nádrží, je tu málo studní. Tak jo. A zítra ráno se hlas u mě na cvičišti! Uvidíme, jak ti to půjde s prakem!

Práčecí průšvih

Rok 1420

Popis trasy

Práčecí průšvih