Známý sochař Wit Stwosz, kterého proslavilo jeho dílo - oltář v nejdůležitějším krakovském kostele a náhrobky důležitých šlechticů a představitelů církve, se dostal do finančních problémů. Peníze, které vydělal díky svému mistrovství, půjčil jednomu z norimberských obchodníků Hansovi Starzedlovi. Udělal tak na naléhání významného bankéře Jakuba Bonera. Vychytralý Starzedl splatil dluh, který měl u Bonera, a s ostatními penězi zmizel. Investoval je mimo jiné i do podílů ve zlatém dole ve Zlatém Stoku. Nešťastný Wit Stwosz se obrátil na soud, ale neuspěl a naopak byl obviněn z podvodu. Jen díky přímluvě biskupa unikl trestu oslepením “jen” s cejchem vypáleným na obou tvářích. Umělec zemřel v Norimberku v roce 1533, aniž by získal své investované peníze zpět. Jeho vnuk stejného jména se však o šedesát šest let později rozhodl ukradené dědictví získat zpět a vypravil se do Zlatého Stoku. Příběh je to zamotaný a Wit Stwosz mladší se žene spíš do problémů. Potřebuje pomoci.