Trasa vede z Masarykova náměstí k Prostřednímu a Dolnímu mlýnu a zpět k informačnímu centru a muzeu.

Markétka, pomocnice bítešské porodní báby, má jedno oko hnědé a druhé modré. To je v době honu na čarodějnice zlé znamení.

Na sklonku 16. století se nad českými zeměmi začala stahovat mračna strachu a podezírání. Zatímco dříve se k „čarodějnictví“ přistupovalo spíše s nadhledem, po nástupu Habsburků se situace vyostřila. Rekatolizace, rostoucí citlivost vůči jinakosti a proměna soudnictví otevřely cestu k procesům, v nichž hrály hlavní roli pověry i osobní zášť. Velká Bíteš se v letech 1571–1576 stala dějištěm jednoho z největších honů na čarodějnice v českých zemích. Začalo to nenápadně – obviněním z vraždy, které se při výsleších změnilo v nařčení z kouzel, škod na dobytku či tajemných „jízd v povětří“. Do smolné knihy města přibývala jména dalších a dalších žen. Mučení je nutilo přiznávat viny, které nikdy nespáchaly, a ukazovat na své sousedky.

Hon na Markétku

Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

velka_bites_001.jpg

velka_bites_001_cam.png

cover_velka_bites_001.jpg

Markétčin příběh je smyšlený. Její kroky, pocity i střety s mlynářem nám však pomohly nahlédnout do temné atmosféry doby, kdy se strach a pověry stávaly zbraní proti nevinným lidem. Čarodějnické procesy ve Velké Bíteši jsou skutečnou historickou událostí. Podle soudních protokolů zde v 16. století proběhl jeden z největších honů na čarodějnice v českých zemích – během let 1571 až 1576 bylo obviněno a popraveno více než dvacet žen. Jejich osudy se pak promítly do místních legend a připomínaly se ještě dlouho poté. V historických sklepech bývalého městského pivovaru ve Velké Bíteši vzniká stálá expozice o čarodějnických procesech. V ní se setkáte se symboly tehdejší doby: s přísnou orlicí z městského erbu, zosobněním řádu a trestu, ale i s ropuchami, které se postupně proměňují v oběti čarodějnických obvinění. Animované kresby, imaginativní ilustrace i autentické výslechové protokoly vás přenesou zpět do 16. století – do světa, kde se rozplývala hranice mezi vírou, strachem a mocí. 

velka_bites_001_map.png

velka_bites_001_cs_01.mp3

Markétka (1576): Někdo klepe! Rychle, musím se schovat! Takhle v noci, to bude určitě pozvání k porodu. (šeptá) Jmenuji se Markétka a už pár let se schovávám tady v lese u porodní báby Voršily. Mám jedno oko modré a druhé hnědé, tak od narození nosím pásku přes oko, protože lidi by se mě báli. V Bíteši probíhají čarodějnické procesy a já se děsím toho, že někdo ukáže prstem na mě, na moje oči a řekne, že jsem čarodějnice. I moji rodiče se o mě strachovali, tak mě poslali do učení sem, daleko od lidí. Nikdo o mně neví, sbírám bylinky, vařím čaje, ale k porodům nechodím… (pauza) Jde sem Voršila. „Květo, to byl mlynář?“ Ach jo, a je to tady. Mlynářova žena čeká dvojčata a to může být komplikovaný porod. Dám si pásku přes oko a pojedu s ní. „Voršilo, nesnaž se mi bránit, budeš mě potřebovat! Nikoho nebude zajímat, co jsem zač já!“

Uprostřed noci

velka_bites_001_cs_02.mp3

Markétka (1576): Uff, to bylo tak... tak vzrušující! Těžké, to ano, ale bylo to… jako být u samotného zázraku! Obě děti jsou v pořádku, chlapeček a holčička. Jsou tak krásní a čistí! Když mlynářka rodila druhé dítě, držela jsem ji za ruku a musela jsem jí slíbit, že tu zůstanu a postarám se o děti, aspoň dokud se nezotaví. Vím, že je to nerozum. Zatím mě nikdo kromě mlynářky neviděl. Když zůstanu, dřív nebo později se potkám s ostatními z mlýna… Jenže já jí to slíbila!

Dvojčátka jsou na světě

velka_bites_001_cs_03.mp3

Markétka (1576): Tolik let jsem žila v izolaci, bez své rodiny a teď konečně můžu vidět, jak vypadá rodinné štěstí. Miminkům se daří dobře, matka ještě odpočívá a mlynář se o ni stará s takovou něhou. Denně jí nosí drobné dárky a dnes dokonce donesl něco i mně – šátek z trhu. Děkoval mi tak upřímně za to, že jim pomáhám. Kéž bych i já jednou potkala takového muže. Nabídl mi, abych u nich zůstala ve službě, prý nikdy nikoho tak milého a pracovitého, jako jsem já, nepoznal. Je to lákavá nabídka, ale Voršila by s tím určitě nesouhlasila. Má o mě strach jako o malé dítě. Jenže já už přece žádné dítě nejsem. Představ si, že mě jednou načapala, jak si tancuju na louce, a hned mě zahnala do domu. Přece se nemůžu do konce života jen schovávat v lese. Zvládnu se o sebe postarat sama!

Lákavá nabídka

velka_bites_001_cs_04.mp3

Markétka (1576): Takže ty taky? To si opravdu všichni myslíte, že bych se měla celý život jen schovávat? Tady je mi dobře a cítím se doma víc než kdekoliv jinde. Včera v noci, když jsem vyšla ze svého pokoje, srazili jsme se u mých dveří s mlynářem. Neměla jsem svoji pásku. Nic neřekl. Zadíval se mi do očí, pohladil mě po vlasech a řekl, že jsem to nejkrásnější stvoření, jaké kdy viděl. Pak se rozesmutněl, povzdechl a když odcházel, ujistil mě, že mé „dojemné“ tajemství nikdy nevyzradí. Vidíš? Tady mi žádné nebezpečí nehrozí. Rozhodla jsem se, že tady zůstanu!

Vyznání

velka_bites_001_cs_05.mp3

Markétka (1576): To ty máš prsty v tom, že se sem Voršila vydala? To ti teda pěkně děkuju! Viděl nás mlynář a od té doby se mnou nemluví, ani se na mě nepodívá! Je to všechno tvoje vina! (klepání) „Ano? Kdo je to?“ Mlynář? V mém pokoji? „Moment!“ Jsem jen v noční košili, musím se hned upravit. „Ne, ještě nevstupujte! Co tím myslíte, že jsem vás začarovala? Kvůli mně že nemůžete spát? Že jste podlehl mému kouzlu a zničila jsem vás? Co je to za nesmysl? Vždyť já dělám jen svou práci, dobře se starám o vaše děti a ženu. Nikdy jsem vám nechtěla ublížit! Já že jsem zničila vaši rodinu? Myslím, že nejlepší tedy bude, když hned odejdu. Cože? Nemůžu odejít? Obviníte mě z čarodějnictví, když vás opustím?“ Co se to stalo? To jsem nechtěla! Vůbec nic nechápu.

Vydírání

velka_bites_001_cs_06.mp3

Markétka (1576): Byla jsem tak slepá a nevěřila vám, kteří jste o mě měli opravdovou starost. Tobě, Voršile... jak jsem mohla být tak hloupá. Všimla jsem si, že mlynářova žena je bázlivá a vždycky, když mlynář přišel domů, jako by se lekla, byla celá v křeči. Ale já to nechtěla vidět. Dokonce jsem si v duchu říkala, že je tak nevděčná a neváží si toho, jak skvělého má muže. Jednou jsem zaslechla, jak jí říká: „Máš takové štěstí, že mě máš, beze mě bys nebyla nic. Ale jestli chceš odejít, nebudu ti bránit. A o naše děti se dobře postarám.“ Cítím se jako největší hlupačka světa. Ale co teď?

Odhalená naivita

velka_bites_001_cs_07.mp3

Markétka (1576): Ach Květo, mrzí mě, že jsem ti nevěřila. Já jen chtěla žít svobodně. Pokud je to v naší době vůbec možné. Bojím se, že mě odvedou. Já ale přece nejsem čarodějnice. Jen jsem chtěla pomoct, sobě i druhým. Ach ne, to je určitě inkvizice, ti, kteří „odhalují“ a soudí čarodějnictví. Co mám dělat? Mám se schovat? Teď už je na všechno pozdě… „Kdo je to?“ To je mlynářova žena. „Co tady děláte? Já že jsem začarovala vašeho muže? Tak vy taky? To jste se opravdu všichni zbláznili? A víte vy co? Vyhrožovat už si nenechám! Jestli mě chcete veřejně obvinit, tak prosím. Ale buďte rozumní, namočíme se tím všichni!“

Hon na Markétku

Rok 1576

Popis trasy

Hon na Markétku