Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

vepice_001.jpg

vepice_001_cam.png

cover_vepice_001.jpg

Mladík Vincent nechce být kameníkem, ale muzikantem. Neštěstí v lomu vše změní.

Trasa vede od Zážitkového parku Zeměráj u Kovářova směrem k obci Vepice a rybníku Kojovka, pak k rybníkům Nový a Díl a dál volnou krajinou po lesních a polních cestách zpátky k Zeměráji.

vepice_001_map.png

vepice_001_cs_01.mp3

Vincent Paprštejn: Cože? Já že jsem holota kamenická? V kapse ani vindru a ještě k tomu lenoch? Totiž, abyste rozuměli, mé jméno je Vincent Paprštejn a zrovna před chvílí jsem chtěl mlynářovu dceru Markétku pozvat na tancovačku. Jenže sotva mě její táta uviděl ve vratech, vzal do ruky hůl a hnal mě, jako bych byl Bůh ví jaký ničema! Prý že ji nevychovávali pro takovou žebrotu z chudé kamenické rodiny, jako jsem já! To se teda mlynář náramně plete! Kamenictví je u nás v kraji vážené řemeslo. Tradiční způsob obživy, nic za co bych se měl stydět! Vždyť bez kameníků by tu ten jeho mlýn ani nestál! Ach, jak mám získat Markétčino srdce, když mě k ní nechtějí pustit. Jen kdybych s ní směl aspoň na chvilku promluvit.

Mlynářova hůl

vepice_001_cs_02.mp3

Vincent Paprštejn: A už se zase hádají! Můj otec a strýc. Oba skvělí kameníci, ale když jde o organizaci práce, nikdy se neshodnou. Teď dostali nabídku na velkou zakázku, která by rodině přinesla spoustu peněz, ale otec se bojí, že je nad jejich síly a akorát by si utržili ostudu, kdyby zakázku nedodělali včas. Strýc Karel si však myslí, že je to obrovská šance a jak mě uviděl, hnedka spustil: Že prý by se to všechno zvládlo, kdyby tady mladej (jako já) taky už "konečně" přiložil ruku k dílu. Strýci a vlastně ani otci se nelíbí, že nechci pokračovat v rodinné tradici a nechci být kameníkem. A já skutečně nechci celý život mlátit kladivem do kamene. Chci být muzikant, hrát na housle a přinášet lidem radost.

Hádka

vepice_001_cs_03.mp3

Vincent Paprštejn: Být kameníkem je opravdová řehole. Naše rodina se kamenictvím zabývá už po několik generací a já si jejich práce opravdu vážím. Kolik krásných žulových bloků už naše rodina vylámala ze skály a opracovala na schody, patníky, obrubníky... Kolik úsilí a bolesti se za tím skrývá. Slíbil jsem rodině pomoc, ale jsem zoufalý. Nic mi nejde, jak bych chtěl. Moje kamenné kvádry vůbec nejsou tak rovné jako tátovy. Mají po stranách různá břicha, která musím odtesávat. Jsem pomalý, bolí mě celé tělo a co je nejhorší, ruce mám plné mozolů a prsty ztrácejí citlivost. Přitom mým největším snem je hrát na housle.. A jako by toho nebylo málo, strýc mi denně připomíná, jak je s mou prací nespokojen. Stále opakuje, že i pro mě nasazoval život ve Velké válce. To už mě opravdu rozčiluje! Přece nemohu za to, že musel do války. Dělám co můžu, obětuji své sny a on mi nedá chvíli pokoje!

Strýcovy výčitky

vepice_001_cs_04.mp3

Vincent Paprštejn: Markétko, slunce moje, jak mi chybí tvůj cinkavý hlásek. To by se hned lehčeji žilo, kdyby ses za mnou přišla podívat. Zatímco já tady marně vrážím řadu klínů do skály, které se ne a ne odlomit, ty se někde na jiné usmíváš a na mě ani chvilku nepomyslíš. Kdybych tak znal nějaké kouzlo, které by tě ke mně přivedlo... To je nápad! Třeba to, co podle pověsti použila služebná Marjánka, když chtěla získat lásku svého pána. Však ji tenkrát obvinili z čarodějnictví. To znamená, že kouzlo muselo fungovat! Jak to jen bylo? Kdyby mi tak někdo poradil, jak lásku přičarovat!

Chce to kouzlo

vepice_001_cs_05.mp3

Vincent Paprštejn: Já už opravdu nemůžu! Každý boží den za svítání začínám s otcem a strýcem zpracovávat kamenné bloky. Protože mi to lámání rovně opravdu nejde, dal mi táta dláto se zašpičatělým koncem, my mu říkáme oškrlík, abych dokončoval povrch kamenů tam, kde jsou nějaké nerovnosti. Stejnoměrně hrubě zrnitý povrch pak dělám pemrlicí, která vypadá jako větší kovová palička na maso. Bože, kdy já jsem měl naposledy maso? Před měsícem? Už si ani nevzpomínám... I když teď máchám menším kladivem, po návratu domů jsem tak zničený, že si zvládnu tak akorát namazat bolavé klouby a usínám… no, už prakticky u večeře. Bojím se, že si má kapela najde nového houslistu. A vůbec bych se nedivil! Na housle se práší v koutě.

Bez houslí

vepice_001_cs_06.mp3

Vincent Paprštejn: Poslechl jsem tvou radu! Oškrlík do pravé a kladivo do levé ruky. A ejhle, zjistil jsem, že s levačkou mám silnější a přesnější úder. Takový úder kladivem do kamenického dláta, to je věda. Kolikrát jsem se už praštil do prstů? To se ani nedá spočítat. Ale dnes mi šla práce od ruky jako nikdy. Dokonce jsem z ní měl i radost. Bojím se však, že zrychlení mé práce nebude stačit. Jsme teprve na začátku plnění zakázky, zítra má odejít první dávka kamenů a my nejsme zdaleka hotovi. Musím se pustit do práce! Jenom...kam jsem to...kde mám?... To snad není možné! Nemůžu najít nářadí! Kde jsem ho mohl nechat? Někde mezi úlomky kamenů? Nebo jsem ho někde odložil? Kde je!?

Nářadí

vepice_001_cs_07.mp3

Vincent Paprštejn: Jak já se těšil na neděli! Každou noc jsem si nechával o dnešku zdát. To jediné mi dávalo sílu dál pracovat. Neděle - den, kdy vídávám svou Markétku v kostele v Kovářově. Jenže jsem jenom naivní hlupák! Vždyť se na mě ani koutkem očka nepodívala. Celou mši jsem se na ni otáčel a ona nic. A když jsme pak u východu kolem sebe procházeli, zdálo se, že jsem pro ni neviditelný - jako bych byl vzduch. Nedokážeš si ani představit, jak mě bolelo u srdce... Všechno je marné… nic nemá smysl…

Jako vzduch

vepice_001_cs_08.mp3

Vincent Paprštejn: Odpusť, ale nemám sílu ani mluvit. Stalo se veliké neštěstí. Mého strýce Karla zavalil kamenný blok a on. nepřežil to. Stále tomu nemohu uvěřit… Ráno se strýc smál nějakým žertům a teď? Otec je zdrcen! Myslím, že přes všechny neshody byl pro něj jeho bratr zároveň nejlepším přítelem. Zakázka je ztracena. Vše je ztraceno! Nevím, jak se postaráme o obě naše rodiny.

Nehoda

vepice_001_cs_09.mp3

Vincent Paprštejn: Díky ti za všechnu pomoc. Nechce se tomu ani věřit, ale tu zakázku jsme nakonec dokončili včas. Jestli nás strýček z nebe sleduje, určitě je na nás pyšný. A víš, co se ještě stalo? Přišla Markétka ze mlýna, že prý mne mlynář prosí, abych přišel „nakřesat“ jejich mlýnský kámen. Tak se říká tomu, když se oškrtem prohlubují a přiostřují drážky, co jsou na běhounu. Ty nevíš, co je běhoun? Bože, ty nevíš, jak se mele mouka? Spodní kámen se jmenuje ležák. Na něm se otáčí druhý kámen - běhoun a mezi nimi se drtí obilí… to dělají ty pravidelné drážky neboli rýhování, které má horní kámen na spodku. Já nejsem učitel a nevím, jak takové věci vysvětlit… Vím jen, že ty rýhy musím udělat naprosto PERFEKTNÍ.

Kladiva Paprštejnů

Rok 1936

Popis trasy

Kladiva Paprštejnů